You are here: Home Members redaktor's Home Ach, ta česká výročí...

Ach, ta česká výročí...

Není jistě náhoda, že se připomínky téměř každého významného výročí v českých zemích v posledních letech mění v kontroverze. Několika jsme si jich užili i v posledních dnech.

Přispívá k tomu nepochybně skutečnost, že české dějiny jsou protkány příliš mnoha zvraty v podobě revolučních hnutí, válek a invazí, přičemž po každé takové události či etapě historického vývoje se tak či onak přepisují. Zároveň chybí dostatek dlouhodobé stability, který by umožnil, aby se to či ono vyprávění dějin stalo v podání respektovaných elit obecně přijímaným.

Po téměř tisíc let byly české země navíc součástí prostoru, v němž dominovali Němci, což vedlo k soupeřícím „českým“ a „německým“ výkladům historie. „Českou“ verzi pak výrazně ovlivnila doba národního obrození i doba první republiky a svérázným způsobem ji poznamenala nejen 2. světová válka, ale i odsun Němců po ní.

Přičteme-li k tomu staleté sváření „katolického“ a „husitského“ výkladu dějin, nebo „historický materialismus“ z doby komunistické vlády, který byl, pokud šlo o geopolitický étos, silně protiněmecký a preferoval husitské tradice na úkor těch katolických, máme dnes co do činění se skutečně matoucí mozaikou historických výkladů.

Chtělo by se věřit, že více než čtvrtstoletí politické svobody, doprovázené demokratickou diskuzí, v tom všem udělá jakýsi pořádek. Jenže politici dobře vědí, jaký má v našich poměrech ten či onen výklad historie mobilizační potenciál, takže český politický diskurz je prošpikován účelovými exkurzy do historie. Netřeba dodávat, že často notně demagogickými.

V souboj alternativních výkladů historie s destabilizujícími dopady na politiku i společnost se tak u nás může změnit prezidentská volba, průjezd americké vojenské kolony, průjezd ruských motorkářů, připomínka konce 2. světové války, a nově i 17. listopadu.

Nelze také pominout pokusy politiků nějakým způsobem výklady historie „uzákonit“—od protiprávnosti komunistického režimu, přes „lex Beneš“ až po „lex Havel“. Politická interpretace historie hraje úlohu i v restitučních a lustračních zákonech. Dosavadním vrcholem byl parlamentní výklad pojmu „totalitarismus“, když politici stvořili Ústav pro studium totalitních režimů.

Kdo se v tom má vyznat? Není pak divu, že i terezínská tryzna se může změnit v kontroverzi kvůli politickému výkladu historie. A když přeci jen převáží ohledně nějaké historické postavy či události jakýsi společenský konsensus, kupříkladu okolo postavy Karla IV., pak se dost často takové oslavy mění v kýčovité třeštění či téměř cimrmanologii, z nichž se „otec vlasti“ vynořuje jako téměř pohádková postava.

Právo, 18.5.2016