Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Americký konvoj je užitečný katalyzátor

Americký konvoj je užitečný katalyzátor

Průjezd amerického vojenského konvoje Českou republikou vyvolává hysterické reakce, zejména na straně jeho odpůrců. Na druhé straně pomyslné barikády stojí komentátoři a politici, a soudě podle prozatímních průzkumů i větší část veřejnosti. Tato část společnosti průjezd konvoje vítá jako gesto spojenecké podpory ve světle ruské agrese na Ukrajině, popřípadě jako zcela rutinní akci v rámci vojenské aliance, které jsme spolu s USA členy.

Mnozí z těch, kdo průjezd konvoje podporují, se na odpůrce průjezdu amerických jednotek zlobí. Padají silná slova. Chystají se protiakce vůči protestům odpůrců. Na sociálních sítích zuří válka slov. To vše v ostrém kontrastu vůči přátelské atmosféře obklopující americký konvoj v zemích, kterými na své cestě z Estonska na základnu v Německu zatím projel.

Dění okolo amerického konvoje v  naší zemí lze vnímat ve srovnání s baltskými státy a Polskem téměř jako skandál i jako další důkaz neschopnosti Čechů ujasnit si, kam geopoliticky patří. Můžeme se jistě vysmívat i čecháčkovství.

Průjezd konvoje ale také můžeme vnímat jako užitečný lakmusový papírek, který demokratické většině ukáže, kde u nás kdo skutečně stojí ve vztahu k základním hodnotám. Bezpečnostní a informační službě, tedy kontrašpionáži, také nejspíš poskytne náměty ke zkoumání toho, zda někteří lidé a skupiny nevyjadřují názory, které vyjadřují, protože jsou placeni Ruskem, popřípadě jsou jeho agenty.

Zatímco totiž v případě ruské invaze na Ukrajině byla protizápadní, proruská lobby u nás schopná maskovat svoje postoje vzletnými úvahami o historii, ruském ponížení necitlivým Západem, popřípadě ekonomickými úvahami o nesmyslnosti sankcí, průjezd amerického konvoje je záležitost natolik hodnotově jasná, že zuřivé útoky na něj ze strany některých politiků, komentátorů a části veřejnosti na sociálních sítích de facto odhalují mnohé tyto lidi jako nepřátele demokracie a Západu, jakož i jako potenciální spojence Ruska v případě většího vojenského konfliktu.

Jinými slovy: lidem ospravedlňujícím Rusko po všem, co už v posledním roce předvedlo, bychom ještě stále mohli rozumět podobně, jako šlo do jisté míry chápat ty, kdo před nacistickou invazí omlouvali Německo. Pro mnohé lidi prostě bylo tehdy těžké uvěřit, že tak kulturní a civilizovaná země by mohla propadnout barbarství a vážně se chystat k tomu, co pak předvedla.

Útoky na průjezd spojenecké kolony jsou ale kvalitativně něco jiného. Tady už nejde o nějaký „užitečný idiotismus“, naivitu, nebo nedostatek prozíravosti, ale v podstatě o cílené útoky na samotnou podstatu našeho demokratického uspořádání, politického směřování a geopolitického ukotvení po roce 1989, ať už se schovávají za starost o naši suverenitu nebo třeba stav silnic.

Ukazuje se tak, že různé skupiny, které si říkají Skuteční přátelé Ruska nebo Přátelé Ruska, nebo lidé okolo Protiproudu Petra Hájka, bývalého vicekancléře Václava Klause, zdaleka nejsou jen „přáteli Ruska“, ale především zuřivými nepřáteli Západu, USA a potažmo i liberální demokracie.

Na druhé straně se ukazuje, že kupříkladu prezident Miloš Zeman, který je znám svými smířlivými postoji k současnému Rusku, není zároveň hlasatelem antiamerikanismu a odporu k NATO. Průjezd americké kolony střízlivě a rozumně podpořil. Kde stojí bývalý prezident Václav Klaus, si můžeme naopak zatím jen domýšlet.

Současné události prostě rýsují jiné dělení společnosti i politiky, než tomu bylo v dobách, kdy se různé tábory přely o tržní reformy, vládní politiku, korupci či míru sociálního státu. Tyto diskuze nedělily společnost na demokraty a ty ostatní, ale spíše na pravici a na levici. Konflikt s Ruskem, a zejména nyní postoje vůči spojeneckým Američanům, nabízejí ale stále zřetelněji dělení společnosti na přátele a nepřátele našeho současného zřízení.

 Až americký konvoj naší zemí projede, budeme tak mít v mnoha věcech více jasno. Nikoliv už jen v tom, kdo z různých, často možná naivních důvodů podporuje Rusko i v době, kdy se stalo hrozbou nejen pro Ukrajinu, ale i pro nás, ale zejména v tom, kdo jsou vnitřní nepřátelé našeho státu v podobě, v níž se po pádu komunismu ustavil. A to je docela užitečné poznání.

ČRo Plus, 25.3.2015