Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home ANO coby evropští liberálové

ANO coby evropští liberálové

Politologové i větší část české veřejnosti si konečně mohou přestat lámat hlavy nad tím, jakou politickou ideologii vlastně vyznává hnutí ANO Andreje Babiše. Je prý téměř jisté, že se po volbách do Evropského parlamentu ANO připojí k frakci ALDE, která sdružuje evropské liberály.

Jak známo, největšími dvěma frakcemi v EP jsou Skupina Evropské lidové strany (křesťanských demokratů) a Skupina progresivní aliance socialistů a demokratů. Liberálové jsou třetí. Dalšími frakcemi jsou pak zelení, konzervativci a reformisté, krajně levicová Skupina sjednocené levice a severských zelených, jakož i krajně euroskeptická Skupina Evropa svobody a demokracie.

Babišovci samozřejmě mohli zůstat mimo frakce, ale tím by si ubírali na politickém vlivu v europarlamentu. Jejich rozhodnutí připojit se k liberálům jim ovšem zase může ubrat na vlivu v domácí politice.

Většina jejich voličů totiž nejspíš neměla ani tušení, že volí pro liberálně orientovaný politický subjekt. Volili populistické hnutí vystupující proti politice jako takové. A zejména volili Andreje Babiše, který sliboval, že z České republiky udělá dobře fungující firmu. Co je liberálního na hnutí, které je jen jakousi v politice podnikající divizí Agrofertu, ví jen Babiš.

Kdybychom měli odvodit zálibu ANO v liberalismu jen z volebních hesel, byla by to perná práce. O klasických liberálních axiomech, jako je svoboda jedince, nerozpínavý stát, vláda zákona a jasná pravidla hry jsme se z programu hnutí dozvídali spíše zprostředkovaně. Třeba v podobě důrazu na fungující stát a boj s korupcí. Dost ovšem záleželo na tom, co se Babišovi zdálo v daný okamžik vhodné coby návnada na voliče.

Samotné ANO je subjekt veskrze neliberální. Nemá ani jasnou strukturu, ani jasná pravidla hry. Pravidla hry v něm určuje jeho majitel a vůdce.

Lze samozřejmě připustit, že svým záměrem působit s liberální frakci EP nám ANO sděluje svoji ambici. Jednoho dne chce být cosi jako německá FDP nebo britští vládní liberálové.

Je také možné, že prostě neví kam se vrtnout, a nechce být svým voličům podezřelé tím, že by bylo úplně mimo frakce, nebo v některé z frakcí, v nichž už působí ostatní české politické subjekty. Koneckonců ve volbách kandidovalo s tím, že není jako oni.

I když ale může být členství v liberální frakci pro Babišův podnikatelsko-politický projekt jen nouzovým řešením, liberální nálepka je i tak v českém kontextu riskantní. Všechny středové liberální strany u nás zkrachovaly.

Nejen kvůli politickému neumětelství svých lídrů, ale i proto, že vyznávání skutečného liberalismu vyžaduje poměrně velké osobní nasazení v podobě neustálého vyvažování osobní svobody a odpovědnosti, jakož i úcty k pravidlům hry. V případě levicového liberalismu je to pak vše ještě nutno skloubit se společenskou solidaritou, takže je třeba neustále pracně vyvažovat „svobodu, rovnost a bratrství“.

Většina voličů ANO ovšem pro nic takového nevolila. ANO viděli prostě jako odmítnutí tradiční politiky. A svoji roli sehrál i jakýsi patriarchálně-pečovatelský aspekt, který je v naší nevyspělé demokracii silně přítomný, takže nemalé počty voličů volí opakovaně s ideou, že vše podstatné zařídí nějaký silný vůdce: Klaus, Zeman, Babiš.

Ve frakci ALDE se tak nejspíš nebudou stačit divit, jaké liberály u nás máme.

Právo, 15.5.2014