Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home ANO, jsme jako politici!

ANO, jsme jako politici!

Mnozí si ještě vzpomenou, že jeden z volebních sloganů hnutí ANO zněl: „Nejsme jako politici. Makáme!“ Série událostí z poslední doby ovšem ukazuje, že ANO je v politice až po uši. A není to pěkný pohled.

Nejnovější politickou šlamastykou, v níž se hnutí plácá, je dění na ministerstvu spravedlnosti. Ministryně Helena Válková provedla několik kontroverzních personálních změn, přičemž její jazyk i styl se v ničem nelišil od dřívějších podobných situací, do nichž se dostaly politické strany jak na tomto ministerstvu, tak i na ministerstvech jiných.

ANO svoji ministryni hájí. Ač hnutí tvrdí, že nabízí především odborníky, o personální politice Válkové i obviněních, která vůči ní byla vznesena, v Poslanecké sněmovně žádnou odbornou, ba ani politickou debatu nedovolilo. Raději ji zcela politicky zablokovalo.

Protože ANO nemá přehledné mechanismy vnitrostranického rozhodování, působí jeho představitelé spíše jen jako kompars jeho vlastníka a lídra, Andreje Babiše. Ten se rozhodl, že Válkovou zatím podrží, takže komparsisti vyrazili do médií Válkovou hájit. I to byl dost tristní zážitek, zejména pak televizní vystoupení ministra obrany Martina Stropnického.

Argumenty údajných nepolitiků, kteří by spolu s Babišem stát rádi řídili „odborně“, jako firmu, se obecně příliš nelišily od účelových politických argumentů občanských demokratů, když kdysi hájili ministra životního prostředí Pavla Drobila během skandálu spuštěném „whistleblowerem“ Liborem Michálkem. Nebo od argumentů, jimiž se v rostoucím počtů skandálů i přehmatů snažily Věci veřejné obhajovat ministra vnitra Radka Johna či ministra školství Pavla Dobeše.

Jako politický komparsista Babiše se v poslední době chová i prezident Miloš Zeman, takže i on pěkně vysvětlil, proč má pravdu Válková a ne jí odvolaný náměstek. Potíž je v tom, že lidé působící v politice si často neuvědomují, že politiku nedělají jen mezi sebou. Že konečný účet jim nakonec vystaví veřejnost.

Ani Dobešovi tudíž kdysi nepomohlo, když o něm Zemanův předchůdce Václav Klaus tvrdil, že je nejlepším polistopadovým ministrem školství. Veřejnost si to většinově nemyslela, stejně jako si už nikdy nebude navzdory Zemanově fanouškovské přízni k ANO myslet, že je Válková dobrou ministryní spravedlnosti.

 Ministryně, která se zapsala do povědomí veřejnosti nikoliv tím, že je to nepolitický odborník, který „maká“, ale tím, že si svojí politickou řevnivostí v ničem nezadá s politiky z údajně zprofanovaných tradičních partají, to má prostě u veřejnosti spočítané.

Jelikož se Babiš a sbor jeho komparsistů v politice evidentně ještě plně neorientují, a pan prezident jim svým vypočítavým přitakáváním kritické zrcadlo věru nenastavuje, lze jim nabídnout jeden konstruktivní postřeh: pokud Válkovou rychle neodvolají, stane se v kombinaci s ostatními kauzami, jako je kupříkladu stále viditelnější neumětelství ANO pří výběru lídra pražské kandidátky, politickým balvanem.

V tomto kontextu udělal předseda ČSSD Bohuslav Sobotka poměrně chytrý tah, když Válkovou neodvolal, protože tím umožnil ANO, aby se s jejím přičiněním dál samo znemožňovalo. Sobotka ale nesmí překročit určitou míru.

 I premiér Petr Nečas tak dlouho dovoloval ministrům za VV, a tím i celé této straně, aby se ve vládě znemožnili, až nakonec začali znemožňovat celou vládu. Z čehož, jak víme, se už vláda nedokázala vzpamatovat ani po rozpadu VV.

20.6.2014