Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home ANO má dilema: politici už makají

ANO má dilema: politici už makají

Nedávný průzkum veřejného mínění ukázal, že značně vzrostla důvěra veřejnosti v politické instituce—a to v podstatě na všech úrovních. To je dobrá zpráva pro českou demokracii. Otázkou ale je, zda je to také dobrá zpráva pro hnutí ANO, které se o tento nárůst důvěry jistě svým dílem též přičinilo.

ANO totiž vzniklo jako protestní hnutí, které se vymezilo proti politice u nás. Profitovalo ze všeobecného zhnusení z politické situace a špatného fungování státu. Lídr ANO Andrej Babiš si v loňské předvolební kampani málokdy nechal ujít příležitost, aby nezdůraznil, jak je rozčarovaný ze špatně fungujícího státu a zkorumpované politiky.

Chtěl věci napravit tak, že do politiky vnese nepolitické expertní chování. Stát měl fungovat jako dobře řízená firma. Jeho hnutí se profilovalo jako antipolitický subjekt, zaštiťující se sloganem „Nejsme jako politici. Makáme.“

Zdálo se, že své cíle bude několik dalších let propagovat z opozice, protože bez toho, že by ANO vyhrálo volby a s převahou vládlo, si bylo těžké představit, že by svoji antipolitickou agendu mohl Babiš uskutečňovat coby  až „druhý“ v koalici se stranami, kterými tak zjevně pohrdal. Volební výsledky ale donutily Babiše převzít podíl na vládnutí.

Nutno říci, že si v této roli on i jeho hnutí zatím počínají poměrně dobře. Koaliční vláda funguje povětšinou nekonfliktně, vyzařuje věcnost a kompetentnost. Uklidnily se i politické strany, které přestaly produkovat v posledním roce skandály a poměrně dobře se drží svých rolí—ať už vládních nebo opozičních

To, že veřejnost v důsledku těchto jevů začala věřit politice a politickým i státním institucím ovšem představuje pro ANO dilema. Je totiž jasné, že si v atmosféře zvýšené důvěry veřejnosti v politiku nevystačí se svou protestní, antipolitickou notou. Pokud by se dál prezentovalo jako alternativa k prohnilé politice, útočilo by i samo na sebe, neboť je nyní samo důležitou politickou silou a vládní stranou.

Bude zajímavé sledovat, jak Babiš toto dilema vyřeší. Může argumentovat, že právě on a jeho hnutí vrátili politice smysl, ale pak bude těžké zároveň tvrdit, že ANO dál zůstává protestním hnutím.

Jenže pokud se Babiš pokusí dokončit i formálně přerod ANO ve standardní politickou stranu, která nepředstírá, že není součástí politiky, může to být velmi těžké. V politickém subjektu tolik odvislém od jednoho velmi bohatého a vlivného jedince, se totiž přerod ve stranu respektující demokratické vnitrostranické rozhodovací mechanismy nemusí úplně podařit.

Navíc ANO  v podobě standardní strany může ztratit přitažlivost pro tu část veřejnosti, která je politikou u nás nadále znechucená.  Další nárůst důvěry v politiku tak paradoxně pro ANO může představovat spíše nepříjemné výzvy než vítané zprávy.

  Právo, 8.10.2014