Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Až promluví prezident o státní službě

Až promluví prezident o státní službě

Prezident Miloš Zeman se chystá promluvit k Poslanecké sněmovně na téma služebního zákona poté, co se vládní koalice a pravicová opozice shodly na kompromisním návrhu, který prezident kritizuje.

Zejména se mu nelíbí, že mají být zachovány pozice politických náměstků, kteří prý nemají žádnou odbornost, a jsou tudíž zbyteční do té míry, že si nejspíš budou z nudy jen „česat pěšinku“. Pokud ale prezident tento argument zopakuje jako klíčový bod své kritiky i v PS, je možné, že si z nudy začnou česat pěšinky při jeho projevu  přítomní poslanci.

Političtí náměstci totiž nejsou bolavým místem zákona. Zná je celá řada evropských zemí, přičemž mají dvě zásadní funkce. Na jedné straně zastupují svého ministra na nejrůznějších politických jednáních, na straně druhé jsou důležitými symboly toho, že ministerstva jsou nejen odborné, ale i politické instituce.

Úředníci mají být odborníci, chránění před politickými tlaky, které by je nutily k možnému korupčnímu nebo nezákonnému jednání, ale zároveň ministerstvo musí být schopné plnit politické zadání dané vlády. Kvůli tomu, abychom měli vládu s určitým politickým programem, chodíme k volbám.

Političtí náměstci tuto politickou agendu personálně zajišťují spolu s ministrem, který nemůže být všude. Rušit je není žádoucí, podstatné ale je, aby jejich kompetence byly jasně vymezeny—zejména ve vztahu k náměstkům odborným a státním tajemníkům.

Hlavní problémy zákona o státní službě leží úplně jinde. Jedním je rozhodnutí nahradit generální ředitelství státní služby--v čele s ředitelem jmenovaným nezávisle na stranické politice--sekcí pro státní správu na ministerstvu vnitra, v čele s náměstkem jmenovaným vládou.

Ponecháme-li stranou, že je takové řešení nesystémové, a vládou jmenovaný náměstek bude  de facto dalším ministrem, problémem je, že  tento náměstek nebude mít potřebné kompetence k tomu, aby zajistil politicky nezávislý výběr státních tajemníků, kteří pak budou vybírat státní úředníky.

Státní tajemníky má na návrh ministrů totiž vybírat vláda. A i když  kandidáti na tyto funkce budou muset projít výběrovým řízením, budou de facto, stejně jako náměstek ministra vnitra pro státní správu, politickými figurami protože je budou vybírat prostřednictvím vlády koaliční strany, které budou právě u moci.

Tato změna v podstatě anuluje slibované odstínění státní správy od politiky a zabetonovává současný stav, v němž si politické strany po volbách dělí státní správu na léna, která používají k rozdělování prebend.

To vše pak korunuje dohoda o tzv. větší prostupnosti státní správy. Pokud by pozice státního úředníka skutečně odvisela od nabytých profesních zkušeností, potřebné délky praxe a vzdělání, politické strany by to měly s přiváděním svých lidí a různých trafikantů přece jen těžší.

Jenže budou-li do státní správy poměrně volně přicházet lidé zvenčí, bude státní správa otevřená nejrůznějším přátelům politiků--bez ohledu na jejich skutečnou kvalifikaci. Kariérní státní úředníci, kteří do svého vzdělání a profesního růstu budou chtít investovat  úsilí a čas, musejí počítat s tím, že až budou v úřednické hierarchii po mnoha letech služby téměř dosahovat na vysoké pozice, vyfouknou je jim, jak je i dnes běžné, přátelé politiků „zvenčí“.

Pokud prezident zmíní tyto nedostatky zákona, je dobře, že chce před PS promluvit.  Je to jedna z mála šancí, jak vysvětlit té části národa, který bude jeho projev sledovat, že „historický kompromis“ mezi vládní koalicí a opozicí je jen další „bouda“, kterou po více než desetiletém odkládání účinnosti zákona ušili naši straničtí politici jak na občany, tak na Brusel.

Těm, kdo se radují, že se politické strany prý nenechaly zatlačit do kouta a přešly do ofenzivy vůči snahám vytvořit u nás prý jakousi úřednickou šlechtu, by prezident mohl coby prognostik klidně předpovědět, že  naše zpolitizovaná státní správa, kterou kompromis jen zabetonuje, bude nadále produkovat korupční i jiné skandály, což nakonec voliči spočítají právě politickým stranám.

 Právo, 1.9.2014