You are here: Home Members redaktor's Home Babiš dělá z reflexe své minulosti neupřímnou frašku

Babiš dělá z reflexe své minulosti neupřímnou frašku

Premiér Andrej Babiš ve svém projevu k 30. výročí sametové revoluce v Národním muzeu mimo jiné řekl, že chce zpětně vyjádřit poděkování a pokoru vůči těm, kteří  vyšli 17. listopadu z Albertova na Národní třídu, jakož i Občanskému fóru. Odvaha Václava Havla byla prý obdivuhodná. Připomněl, že on sám byl tehdy v komunistické straně, na což prý není pyšný. „Nebyl jsem tak statečný jako Havel. Navíc jsem byl mimo Československo,“ dodal.

Bohužel jeho slova v Národním muzeu rámuje několik dalších jeho vyjádření v médiích, která  nejen zpochybňují upřímnost jeho sebekritiky, ale navozují otázku, zda si z nás nedělá trochu legraci. Tvrdí kupříkladu, že o tom, co se děje v Československu, ani pořádně nevěděl, protože československý tisk přicházel do Maroka, kde pracoval jako obchodní delegát zahraničního obchodu, s několikadenním zpožděním.

Babiš, který vládl několika cizími jazyky, a měl v Maroku bezpochyby přístup i k zahraničním médiím, v nichž se o událostech v Československu tehdy hojně referovalo, tak navozuje dojem, že on sám se do revolučního kvasu nezapojil především proto, že byl od dění v Československu odříznut. Ve svém životopise nicméně uvádí, že ještě v roce 1989 vystoupil z KSČ.  V Maroku pak zůstal až do roku 1991.

Další pozoruhodné vyjádření současného českého premiéra se týká možnosti cestovat. V rozhovoru pro deník MF Dnes totiž prohlásil, že jako pracovník zahraničního obchodu ani nevěděl, že lidé „za socialismu“ nemohli svobodně cestovat, a že k cestě do západních zemí potřebovali výjezdní doložku. Na otázku, jak je možné, že o takové všeobecně známé věci nevěděl, odpověděl: „Kdo nám to měl říct? Jak jsem se to měl dozvědět?“

Je zcela nepravděpodobné, že Babiš, který tvrdí, že měl v rodině „tři emigračky“, čímž naznačuje, že kvůli  příbuzným, kteří emigrovali na Západ, neměl v bývalém režimu také úplně ustláno na růžích, o existenci výjezdní doložky nevěděl, i když on sám měl diplomatický pas.

Babišovi by asi nikdo nevyčítal, že dnes vyjadřuje vděk bývalým disidentům za to, že pomohli svrhnout komunistický režim, jakkoliv on sám pařil k režimním kádrům, kteří tvořili jádro pracovníků zahraničního obchodu. Lze si totiž představit, že dokonce i mnozí členové komunistické strany, kterým stranická průkazka pomohla k lukrativním pracovním pozicím a výhodám, systém sice pragmaticky využívali, ale zároveň ho viděli kriticky, a když padl, ulevilo se i jim.

Ale je skutečně třeba při dnešních pokusech o kritickou sebereflexi navozovat dojem, že někdo jako Andrej Babiš v tom byl natolik nevinně, že poté, co ho do komunistické strany údajně přihlásila jeho matka, později coby pracovník zahraničního obchodu ani nevěděl o nejrůznějších omezeních svobody svých méně angažovaných spoluobčanů? A odbýt svoji aktivní spolupráci s režimem tím, že prostě nebyl statečný jako Havel?

Při loňské návštěvě Německa Babiš dokonce prohlásil, že komunistická strana měla být po roce 1989 zakázána. Jinými slovy: premiér, který byl členem této strany, dnes vytváří dojem, že byl vlastně antikomunistou. Když to ale spojíme s jeho ostatními vyjádřeními, je těžké mu věřit.

 Jeho reflexe minulosti se obracejí se ve frašku, v níž to ze všeho nejvíc vypadá, že Andrej Babiš žil v nějaké paralelní realitě. A nebo prostě jenom říká z politických důvodů v jednu chvíli v oficiálním projevu takříkajíc správné věci, které mu naváží na miskách veřejného mínění jeho mediální poradci, aby vše vzápětí shodil, když v nějakém rozhovoru dostane otázku, na kterou musí reagovat  bez pomoci své PR mašinérie.

ČRo Plus, 20.11.2019