Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Babišova show je selháním pravice

Babišova show je selháním pravice

Je smutným vysvědčením české pravicové politiky, že dříve hojně medializované sjezdy Občanské demokratické strany nahradila politicko-mediální show v podobě  ostře sledovaného sjezdu hnutí ANO. Už proto, že z  průzkumů vyplývá, že Babišovo hnutí nyní podporují zejména zklamaní voliči občanské pravice.

K ANO přeběhla i část voličů sociální demokracie, ale ta přece jen v průzkumech i volbách drží s ANO krok a není--navzdory své neschopnosti oslovit mladší a velkoměstské voliče—zatím na odpis. To ODS se potácí na hranici volitelnosti a TOP 09 jen několik procent nad ní.

Skutečnost, že k hnutí jednoho muže, které má k různým projevům demokracie—vnitrostranické, parlamentní i coby společenského systému--dosti ambivalentní vztah, dokázalo přilákat tolik lidí, kteří dříve horovali pro strany pyšnící se přízviskem „demokratická“, je alarmující. Vypovídá to leccos o mělkosti ukotvení nemalé části české veřejnosti v demokratických hodnotách.

A přízeň pro „pravicové“ hnutí ovládané bývalým komunistou vypovídá také leccos o politické instrumentálnosti českého antikomunismu. Ukazuje se, že pro mnoho voličů to byl jen odznak příslušnosti k pravici, který klidně odhodili, když je zklamala, nebo když se přesvědčili, že ho už k ničemu nepotřebují.

Stav zdecimování, v němž se nyní nacházejí obě dříve prominentní pravicové strany, by mohl být jejich kritikům z dob jejich vládnutí pro smích, anebo by mohl sloužit k sebechvále typu „my jsme vám to říkali“. Část pravicové komentátorské obce, která svou nekritičností pravici k jejímu pádu dopomohla, se i dnes ošívá, že levicoví komentátoři nemají co nabízet pravici rady. A i dnes zapřahá povoz před koně, když tvrdí, že ke katastrofě české pravice přispěla kritika korupce spíše než korupce sama.

Situace na pravici je ale příliš vážná na to, než aby diskuse o ní, zleva i zprava, byla umlčena hádkami. Klasická pravice potřebuje pomoc, čehož by si měla být vědoma i sociální demokracie. I ona by měla ukázat, že je pro ní pravice vystavěná na klasických stranických základech potřebným zrcadlem. A také užitečnějším partnerem v otázkách, které se týkají základních demokratických principů, než Babišův potenciálně nebezpečný projekt.

A i levicový liberál snad může nabídnout názor, že pravicové strany potřebují skutečnou sebereflexi, jakož i nějaký silný ideový impuls, či alespoň snahu o překonání roztříštěnosti. Je dost kontraproduktivní, když konzervativní agendu u nás dnes obstarávají hned tři parlamentní strany: ODS, TOP 09 a lidovci.

 Je také dost kontraproduktivní, když momentálně nejzajímavější politické talenty pravice najdeme v europarlamentu, zatímco na domácí scéně dominují buď nevýrazné či „profláknuté“ tváře. Jisté je, že pokud se konzervativní pravice nepostaví rychle na nohy, zbude tu na pravici pouze Babiš. Což je výsměch pravici i demokracii.

Právo, 28.2.2015