Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Blíží se konec první republiky?

Blíží se konec první republiky?

V narážkách na osud předválečné první československé republiky lze zaslechnout názory, že v současnosti možná zažíváme konec první české republiky. Polistopadový politický konsensus se drolí a liberální demokracie se zdá být v ohrožení.

Jakkoliv ale nástup nacionalistů, populistů i fašizujících hnutí může připomínat konec první předválečné republiky a nástup neslavně proslulé republiky druhé, lze argumentovat, že současná situace se v lecčems liší. Začít lze tím, že na pádu předválečné první republiky se výrazně podepsal nástup nacismu v Německu, jakož i její izolovanost coby ostrova demokracie ve střední Evropě.

Externí vlivy na dění v České republice jsou přitom velmi odlišné od těch, které ovlivňovaly vývoj na konci první republiky před 2. světovou válkou. Naše země je součástí NATO a Evropské unie, jakož i několika dalších mezinárodních organizací. Zejména  EU a Rada Evropy přitom kladou značný důraz na dodržování pravidel liberální demokracie a principů právního státu. Výrazný odklon do takových pravidel může znamenat bolestivé sankce, které dokonce i populističtí politici nebudou nezbytně chtít riskovat, protože stojí o to, aby byli spojováni s ekonomickými  úspěchy.

Záležet bude také na některých specificích domácího politického vývoje. Zatímco je v obecné rovině pravda, že tzv. tradiční strany, které nejhlasitěji hájí zavedené principy parlamentní demokracie, jsou v defenzívě, a navrch v posledních volbách do Sněmovny získala hnutí a strany, jejichž postoje k liberální demokracii jsou problematické, není zatím jasné, zda se nakonec „neliberální“ tábor spojí a ovládne politické dění u nás.

Pokud by se hnutí ANO spojilo s hnutím Svoboda a přímá demokracie a s komunisty, a zároveň by v prezidentské volbě znovu zvítězil Miloš Zeman, změna režimu by se nedala vyloučit. Přinejmenším v podobě odklonu od parlamentní demokracie směrem k poloprezidentské republice, jakož možná i v podobě obcházení některých pravidel právního státu a liberální demokracie, tak jak to vidíme kupříkladu v  Polsku nebo v Maďarsku.

Jenže se zatím nezdá, že by šéf hnutí ANO Andrej Babiš stál o vládní spolupráci s SPD a s komunisty. Ví, že by ho to mohlo poškodit právě v očích těch nadnárodních organizací, na nichž závisí ekonomika i bezpečnost České republiky. A také není zatím jisté, jak spolehlivým spojencem Zemana by Babiš coby silná osobnost s vlastními zájmy byl, pokud bude Zeman znovu zvolen.

Mnozí varují, že jakási plíživá změna režimu, který panoval od roku 1989, a zejména pak od vzniku České republiky v roce 1993, až do tohoto roku, už nastala. Jenže ve skutečnosti to, zda změna atmosféry i oslabení politických sil, které reprezentovaly polistopadový režim u nás,  vyústí do výrazně nových, politicky neliberálních poměrů, zatím není jisté.

Rozhodne se to nejspíš v několika příštích měsících. To, zda nastoupí „druhá republika“, bude hodně záviset na výsledku prezidentských voleb, vývoji v kauze trestního stíhání Andreje Babiše, jakož i na míře vlivu již zmíněných externích faktorů na dění v České republice. Jisté je, že situace zatím není zdaleka tak beznadějná jako v roce 1938.

Novinky, 22.12.2017