Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Boj o Albertov

Boj o Albertov

Vloni si u příležitosti výročí sametové revoluce zabraly pražský Albertov 17. listopadu iniciativy spřízněné s prezidentem Milošem Zemanem, který tam vystoupil na stejném pódiu se zástupci extrémistických hnutí. Zástupci vysokých škol a studentů nebyli na prostranství—prý z bezpečnostních důvodů—vpuštěni, což vyvolalo v části veřejnosti nevoli.

Letos se tak v reakci na loňské události konaly učiněné závody o to, kdo si jako první zarezervuje na pražském magistrátu nejen Albertov, ale i další veřejná prostranství. Podle zpráv v médiích se Albertov tentokrát podařilo zabrat Karlově univerzitě. Protizemanovští aktivisté pro změnu hlásí, že se jim podařilo zarezervovat Hradčanské náměstí a další veřejná prostranství.

Jakkoliv se mohou odpůrci prezidenta radovat, že místa symbolicky spjatá se sametovou revolucí, v níž hráli ústřední roli studenti, tentokrát hlava státu a jeho příznivci nezneužijí, vše to má nádech absurdity. Začít lze samotným rezervačním systémem, který je založen na tom, že veřejné prostranství získá ten, kdo si ho zarezervuje jako první půl roku před konáním akce.

Ze sdělovacích prostředků jsme se tak mohli dozvědět, že různé instituce a jedinci uspěli proto, že si daná místa byli schopni zarezervovat s pomocí vyplněných elektronických formulářů a elektronických podpisů pár vteřin po půlnoci z šestnáctého na sedmnáctého kvetna. Opravdu by nešlo vymyslet důstojnější způsob? Je nutné, aby  se takových závodů musela účastnit ctihodná instituce, jakou je Karlova univerzita?

Poněkud absurdní také je, že se u nás vůbec konají jakési závody mezi zastánci a odpůrci prezidenta země o to, kdo  bude mít k dispozici to či veřejné prostranství. Nejen proto, že, jak už bylo mnohokrát vysloveno, prezident by měl zemi sjednocovat, nikoliv rozdělovat, ale také proto, že to vše zavání jakýmisi podivnými politickými naschvály. Vždyť vloni se prezident a jeho příznivci sešli na Albertově v uzavřené společnosti proto, aby tak říkajíc vytřeli zrak organizátorům protizemanovských protestů z předchozího roku, kdy aktivisté házeli na Albertově na prezidenta vajíčka v přítomnosti hlav okolních států.

Je to celé poněkud dětinské. Spor, který českou společnost tak zásadně rozděluje, se přitom nevyřeší akcemi na veřejných shromážděních, ale jedině politickou prací. Prezidenta Zemana lze možná na takových shromážděních kritizovat či zesměšňovat, ale ti, kterým jde opravdu o změnu, by neměli zapomínat, že Zeman bude mít vždy výhodu v tom, že jakýmsi veřejným prostranstvím, které může z Hradu různými způsoby oslovovat, je celá země. A toho opět jistě využije k tomu, aby vykreslil to, co se bude na Albertově i jinde dít jako jakousi marnou vzpouru pražské kavárny proti většině společnosti, kterou reprezentuje on.

Jinými slovy, Zemana je možné porazit jen u volebních uren. Pokud by občanská společnost, včetně zástupců univerzit a studentů, už měla v listopadu společného kandidáta na příštího prezidenta, který by dokonce na pracně získaných veřejných prostranstvích promluvil, dávalo by úsilí tato prostranství zabrat smysl. Bez takového politického zastřešení bude sice mnoho lidí 17. listopadu cítit jakési zadostiučinění, že důležitá veřejná prostranství neokupují Zemanovi příznivci či on sám, ale výsledkem nebude, že se Zemanovy šance na znovuzvolení výrazně sníží.

ČRo Plus, 18.5.2016