Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Budou prezident a vláda spolupracovat?

Budou prezident a vláda spolupracovat?

Schůzka mezi nově jmenovaným premiérem Bohuslavem Sobotkou a prezidentem Milošem Zemanem, během níž Sobotka předal Zemanovi seznam ministrů navržených koaličními stranami, může být pro Českou republiku důležitá zejména kvůli tomu, co se podle Sobotkových slov odehrálo v hodině, o kterou se setkání protáhlo. Zeman a Sobotka prý diskutovali zejména o způsobech budoucí vzájemné spolupráce.

Pokud by se víceméně produktivní způsob takové spolupráce podařilo vskutku najít, byl by to zásadní posun ve způsobu, jakým vztahy mezi prezidenty a vládami fungovaly v několika minulých letech. Problematické byly tyto vztahy po celou dobu prezidentství Václava Klause, bez ohledu na to, zda vládla koalice levicová nebo pravicová. Vládní a hradní noty se často výrazně lišily v zahraniční politice, v domácí pak Klaus nevynechal žádnou příležitost, aby vládní politiku buď nekritizoval, nebo alespoň nemistroval. Během svého desetiletého působení celkem vetoval 57 zákonů.

Zeman chce veta využívat méně, navíc zatím neměl mnoho příležitostí, protože vláda Petra Nečase padla nedlouho po jeho nástupu do funkce, a odbornická vláda Jiřího Rusnoka byla jeho výtvorem. Navíc byla Česká republika několik měsíců před předčasnými volbami bez Poslanecké sněmovny.

I tak byly dosavadní spory mezi vznikající koalicí a Zemanem, jakož i obecněji mezi Zemanem a politickými stranami, svým způsobem závažnější, než neustálé pošťuchování mezi Klausem a různými premiéry.  Tím, že se dotýkají samotné podstaty ústavního systému u nás, ohrožují stabilitu i obraz České republiky mnohem víc.

Sobotka a jeho koalice v prvním kole souboje s prezidentem zvítězili. Ač zjevně nerad, Zeman Sobotku nakonec musel premiérem jmenovat. Může sice ještě komplikovat jmenování celé vlády, ale je-li ochoten strávit podstatnou část schůzky se Sobotkou nikoliv nad seznamem ministrů, ale diskusí o budoucí spolupráci, je si zřejmě vědom, že případná další bitva mu už válku nevyhraje.

To by byl výrazný posun. Jeho dosavadní konfrontační kroky byly dosti neproduktivní a snížily nejen jeho popularitu, ale i prestiž prezidentského úřadu. Pokud bude v tomto stylu pokračovat, neprospěje ani sobě, ani české politice, ani obrazu země v zahraničí. Navíc vládní koalice i část opozice si na něj po minulých zkušenostech budou dávat takříkajíc pozor; ochota stran spojit se proti tomuto prezidentovi bude o poznání silnější, než tomu bylo za Klause.

Kdyby naopak prezident našel způsob, jak pomáhat prosazování smysluplných vládních kroků v domácí i zahraniční politice, měl by, i navzdory nepodařenému startu svého prezidentství, ještě šanci se zapsat do dějin jako úspěšný, státotvorný prezident.

 Zdali zvolí cestu spolupráce s vládou, nebo bude vládu spíše podvracet a pokračovat i v otevřené konfrontaci s  parlamentní politikou obecně, se uvidí už v příštích týdnech. Co by bylo lepší pro Českou republiku po období politických a ekonomických turbulencí, je zřejmé. Můžeme jen doufat, že to ví i prezident.

Právo, 22.1.2014