Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Čemu prezident Zeman prospěl

Čemu prezident Zeman prospěl

Prezident Miloš Zeman svým neortodoxním pojetím prezidentské funkce možná významně přispěje k tomu, co zatím bylo v české politice luxusem: k vládě, která vydrží celé čtyři roky, a k posílení politických stran.

Vláda tak rozdílných politických subjektů, jako jsou sociální demokracie, ANO a lidovci, by byla za normálních okolností dost nestabilní. Navíc ČSSD je nadále vnitřně nejednotná a hnutí ANO je de facto majetkem jednoho muže.

Jenže Zeman svými opakovanými pokusy posílit roli prezidenta i s pomocí kroků, které ignorují dosavadní zvyklosti a oslabují parlamentarismus, dosáhl už toho, že se heterogenní koalice, vedena politickým pudem sebezáchovy, proti němu semkla více, než by dokázala, kdyby proti sobě měla slabšího hráče.

Bylo prostě jasné, že výrazné ústupky Zemanovi by ve světle jeho pojetí prezidentské role fakticky posunuly moc v zemi od politických stran i parlamentu směrem k prezidentovi. Po týdnech Zemanova zdržování a taktických manévrů je tak jeho oznámení, že jmenuje předsedu ČSSD a šéfa koalice Bohuslava Sobotku premiérem důležitou výhrou rodící se koalice, jakkoliv ještě prezident může komplikovat jmenování jednotlivých ministrů.

Ještě důležitější je, že v okamžiku, kdy jmenuje Sobotku a pak i vládu, vychýlí se mocenská rovnováha definitivně směrem k vládě, protože prezident je nejsilnější právě v okamžicích, kdy se formují nové vlády. K případnému přivození pádu vlády má pak už jen nástroje politické, popřípadě zákulisní, nikoliv ústavní.

Po vzniku vlády budou mít lídři koaličních stran docela jistě neustále před očima traumata, která si česká stranická politika s prezidentem Zemanem už zakusila. Pokud si je nechtějí zopakovat, nesmějí připustit pád vlády. Dokonce i opozice bude mít zřejmě menší chuť volat při každé příležitosti po pádu vlády, protože pak by opět nastoupil do středu všeho politického dění Zeman, který, bude-li mu to vyhovovat, politické strany opět obejde.

Bude tedy v zájmu většiny parlamentních politických subjektů nejen „posilovat svaly“ ale také, aby vláda vydržela celé čtyři roky, a aby si tak politické strany, koaliční i opoziční, počkaly na příštího prezidenta, jehož volba by se konala prakticky ve stejné době jako příští volby do PS.

 Strany i vláda prostě mají v Zemanovi, s  jeho ústavně expanzivním pojetím prezidentství, soupeře, vůči kterému si nemohou dovolit ukázat žádnou slabost. Je samozřejmě možné, že nakonec, jak už jsme v české politice mnohokrát viděli, převáží politická hašteřivost a partikulární zájmy, které Zeman a jeho lidé budou přiživovat, pokud to bude v zájmu Hradu. Zároveň ale  bude Zeman pro vládu i politické strany důvodem k velké opatrnosti.

Právo, 10.1.2014