Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Česká nebo globální bramboračka?

Česká nebo globální bramboračka?

Je prý nepoctivé vykládat krizi dnešní politiky naší komunistickou minulostí, neboť systém parlamentní demokracie prochází krizí i v zemích, které v posledních staletích nevybočily z dráhy kapitalismu, píše Jan Keller v textu „Festival urážek“ (Právo, 6.11.2014).

Václav Bělohradský zase píše v textu „Od Havla k havlismu a zpět“  (Právo, 8.11.2014),že tzv. havlisté kritizují po vzoru Václava Havla „českou bramboračku“,  ačkoliv tato bramboračka je jen nepatrnou součástí toho, co se vaří v globálním hrnci.

Opravdu? Je skutečně „česká bramboračka“ jen jedna naběračka té globální?

Nežijeme v zemi, která má specifickou, zatím dost nestrávenou komunistickou minulost, kterou větší část světa nezažila? Není snad u nás dodnes podstatná část politického diskurzu v zajetí  témat, jako jsou antikomunismus, lustrace, či boj o jediný správný výklad komunistické éry s pomocí státem zřízeného ústavu?  

Proč je tedy nepoctivé brát v potaz vliv, který má dodnes komunistická éra na českou politiku? Jan Keller požaduje seriózní analýzu.

O postkomunismu až ale byly napsány stovky seriózních knih a studií. Mezi jeho znaky se uvádí kupříkladu přežívání četných mentálních stereotypů, rituálů, jazyka a strategií chování, které si lidé osvojili v době komunismu. Patří k nim ale také nedospělé politické strany, nerozvinutá občanská společnost, či nedostatek demokratické kultury, protože ty byly v minulém režimu zcela zničeny.

I v zavedených demokraciích najdeme patologické jevy, které mají specifické národní kořeny.  A pak samozřejmě  i jevy  způsobené tím, co se vaří v „globálním hrnci“, k jejichž průvodním jevům patří kupříkladu rostoucí neschopnost národně  působících demokracií poradit si s globálně působícím trhem či zhoubný vliv velkých peněz na politiku.

Na rozdíl od nás mají  ale tyto země ještě stále řadu ochranných polštářů: poměrně rozvinuté občanské společnosti, ještě stále robustní veřejný prostor,  i ještě stále relativně velké politické strany. Je možné, že západní demokracie směřují k jakési postdemokracii. My ale v „postdemokracii“ svého druhu jsme už od roku 1989.

Není snad naším zásadním specifikem, které nemá s „globálním hrncem“ nic společného, že malé a neduživé strany—vesměs vytvořené narychlo shora—řídily bezprecedentní privatizaci a byly přitom samy zprivatizovány do rukou nových ekonomických hráčů, které stvořily? A nebyl u nás rodící se veřejný prostor byl zkolonizován soukromými zájmy, ještě než  mohl vůbec rozvinout?  

V politicky nedospělé kultuře postkomunismu, pepřené anti-elitářskými postoji plebejského národa--zbaveného v 17. století vlastních elit a ovládaného po staletí jinými--se politika provozuje na jedné straně jako zákopová válka mezi vládou a opozicí, zatímco na straně druhé přežívají tendence volat po změně celého systému či výměně všech „nahoře“, spíše než snahy věci měnit postupně, s pomocí „drobné práce demokratické“, jak by řekl Masaryk.

To ovšem není žádný „havlismus“, jak ho popisuje Bělohradský. To je skutečná česká politická bramboračka, která je v našem národním hrnci už od dob Rakouska-Uherska, a kterou svojí připálenou jíškou pěkně zahustila právě éra komunismu. Havel měl naprostou pravdu, když tuto bramboračku odlišoval od té globální, a tvrdil tudíž kupříkladu, že český mafiánský kapitalismus není totéž co globální kapitalismus, k němuž byl též kritický.   

Není také „havlovsky“ moralistní, když někdo tvrdí, že v této doma stvořené bramboračce vzniká dosti specificky české, anebo obecněji postkomunistické  znechucení z politiky, které v poslední době vynáší do politických výšin populisty a autoritářské politiky, kteří slibují, že s pomocí odborníků dokážou stát spravovat pevnou rukou lépe než politici nebo parlamentní systém.

Což o to, takoví lidé občas politicky zazáří i ve vyspělých demokraciích, ale jen v postkomunistických společnostech je nacházíme i v pozicích nejvyšších, kde v některých zemích už káží otevřeně třeba o tom, že se liberální demokracie přežila.

Právo, 10.11.2014