Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Česká politika jako souboj ANO versus ne-ANO

Česká politika jako souboj ANO versus ne-ANO

Andrej Babiš v nedávné televizní debatě nabídl cosi jako politologickou teorii. Ve světle průzkumů voličských preferencí, které ukazují, že jeho ANO by nyní získalo přes 30 procent hlasů, zatímco soupeři jen paběrkují v rozmezí pěti až patnácti procent, Babiš míní, že česká politika se dělí na ANO a ty „ostatní“.

ANO je nejen údajně alternativou proti zkorumpovaným tradičním stranám, jak už od Babiše víme z minulosti, ale nyní prý i výrazem skutečnosti, že mizí dělení na levici a pravici. V českých poměrech k tomu prý přispěly samotné „tradiční“ strany, když ty pravicové „levicově“ zvyšovaly daně, zatímco levice „pravicově“ privatizovala banky.

Babiš má do jisté míry pravdu, ale opomenul dodat, že v nestandardních poměrech postkomunistické transformace a pod tlakem přístupových kritérií Evropské unie se jen máloco odehrávalo podle tradičních politických a tržních šablon. Ostatně kdyby ano, ani Babiš, který byl v roce 1989 ještě nemajetným pracovníkem v zahraničním obchodu a členem KSČ, by dnes nebyl miliardářem.

Babiš ve zmíněném televizním pořadu znovu zopakoval, že si stát představuje jako rodinnou firmu. Pokud by byl příštím premiérem, chce tak zemi řídit. Bohužel nenaznačil, jak bude taková „rodinná firma“ zacházet s lidmi, kteří budou dál trvat na tom, že stát je politická entita, nikoliv firma.

Průzkumy přitom ukazují, že se s Babišovou vizí nadále neztotožňuje nějakých 70 procent občanů, z nichž většina podporuje tradiční strany. Což nás přivádí k dalšímu Babišovu dilematu, které spočívá v tom, že pokud ANO vyhraje příští volby, bude zřejmě potřebovat přinejmenším jednoho koaličního partnera.

Jenže strana, která by s tím souhlasila, by byla nepochybně jen jakousi politickou onucí, dodávající vládci rodinné firmy hlasy potřebné k většinovému vládnutí. Dokonce i nesystémové strany, jako je Okamurova Strana přímé demokracie či KSČM, s níž Babiš už začal nenápadně flirtovat, by si takovým subalterním spojenectvím dost uškodily.

Babiš by tedy ve svém dělení politické scény na ANO a jemu nepřátelský zbytek měl ve vlastním zájmu ubrat plyn. Může se mu totiž stát, že ho „zbytek“ vezme za slovo a po příštích volbách se proti němu skutečně spojí.

Obhájit takové spojenectví před svými voliči by pro tradiční strany přitom nemuselo být až tak obtížné. Pokud totiž už neplatí dělení na levici a pravici, nýbrž jen dělení na ANO versus ne-ANO, nebyla by to žádná ideologická zrada.

Právo, 15.11.2016