Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Česká spravedlnost a velké ryby

Česká spravedlnost a velké ryby

Mohlo by se zdát, že po léta zadřený stroj vyšetřování velkých korupčních kauz se konečně rozjel. Policie i státní zástupci si kvůli údajné korupci „podali“ bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha nebo bývalého ministra obrany Martina Bartáka. K soudu nyní doputovala obžaloba na Marka Dalíka, bývalého poradce premiéra Mirka Topolánka.

Totéž se má brzy stát v případě šéfky kabinetu premiéra Nečase, Jany Nagyové. A policie i státní zastupitelství pokračují ve vyšetřování mocného lobbisty Ivo Rittiga nebo bývalého náměstka pražského vrchního státního zastupitelství Libora Grygárka.

Navzdory této vlně činorodosti ovšem mnoho občanů, kteří dodržují zákony, může mít nadále zato, že spravedlnost u nás neměří všem stejně.

Výčet nespravedlností při výkonu Spravedlnosti můžeme začít kupříkladu tím, že policie i státní zástupci, když už zasáhnou proti nějaké větší či menší „rybě“, evidentně ne vždy uplatňují stejná měřítka. Takový David Rath tak kvůli údajným úplatkům v řádu několika miliónů skončí na více než rok v ponižující vazbě, zatímco jiné velké ryby, vyšetřované kvůli korupci a manipulaci státních zakázek možná v řádu miliard, mohou chodit po svobodě, dokonce  s cestovním pasem.

Zatímco žádosti vězněného Ratha o propuštění z vazby jsou stáními zástupci a soudy zamítány, lobbista Roman Janoušek, obviněný z pokusu o zabití, se jezdí rekreovat do Chorvatska. Navíc je vyšetřován jen za dopravní incident, přičemž si každý z nás může přečíst přepisy odposlechů, z nichž vyplývá, že takový Rath je v možném přikrádání z veřejných peněz proti němu zřejmě jen malá ryba.

Průměrný občan může být také zmaten možnými odpověďmi na otázky, čím se vlastně řídí intenzita zásahů policie. Speciální zásahová komanda občas zasahují v případech, kdy to evidentně není vůbec zapotřebí. Při převozu Ratha do Poslanecké sněmovny se konaly manévry, na které by mohlo být hrdé i NATO. Nebo proč bylo třeba odvádět Nagyovou do vazební cely v želízkách?

O to trapněji pak působí, když se soudní procesy-- i s lidmi, na které si policie a státní zástupci takto intenzivně, pro média jistě přitažlivě, „posvítí“,--pod různými záminkami roky vlečou. Soudy bezmocně přijímají „omluvenky“ a vrší se expertní a „superexpertní“ posudky. Veřejnost to po právu vnímá jako frašku, a nejenom proto, že ze soudů mají mnohem větší šanci si dělat šoufky právě velké ryby, než ryby malé. Na to, jak se také dají soudit české velké ryby, si pak musíme počkat, až když se do nějakého případu vloží třeba švýcarská justice.

Jinými slovy, když průměrný občan sleduje roky se vlekoucí řízení s bývalým senátorem Alexandrem Novákem, či s konkurzní mafií soudce Berky, popřípadě s Janouškem, musí nabýt dojmu, že justice je u nás buď nemohoucí nebo zkorumpovaná. V případě Bartáka se může leckdo ptát, co dělala v roky vlekoucím se případě obžaloba, anebo zda měl případ vůbec putovat k soudu, když vše, po odkladech, obstrukcích, atd., skončí rozhodnutím, že soud nemá dostatek důkazů.

Ke srozumitelnosti výkonu spravedlnosti u nás bohužel nepřispívají ani rozhodnutí vyšších soudních instancí. Rozhodnutí Nejvyššího soudu v případu tří poslanců ODS, kteří směnili svoje mandáty za místa ve státních podnicích, bylo srozumitelné průměrnému občanovi jen do té míry, že případné korupční jednání je evidentně v pořádku, pokud se stane při výkonu mandátu.

Podobně tomu bylo v případě faktického šéfa Věcí veřejných Víta Bárty, když odvolací soud s pomocí poněkud nesrozumitelné logiky zrušil rozsudek soudu první instance, který se zdál být naopak docela srozumitelný.  A ve výčtu nevyváženosti v činnosti policie, státních zastupitelství i soudů bychom mohli pokračovat.

Jakkoliv si každý nový ministr spravedlnosti rád připne odznak skutečného bojovníka s korupcí, možná to nejužitečnější, co by mohl(a) udělat, je vnést ve spolupráci s ministrem vnitra, pod nějž spadá policie, do systému české justice, na všech jejích úrovních, jakousi základní srozumitelnost.

 K tomu by jistě patřilo i omezení pravomoci prezidenta udílet amnestie, protože i kdyby naše justice fungovala po léta jako ve Švýcarsku, loňská amnestie prezidenta Václava Klause jakékoliv zdání spravedlnosti u nás na roky zničila.

Právo, 17.5.2014