You are here: Home Members redaktor's Home Česká vláda mlčí k fašizaci Maďarska a jeho kolaboraci s Ruskem

Česká vláda mlčí k fašizaci Maďarska a jeho kolaboraci s Ruskem

Maďarsko pod vedením premiéra Viktora Orbána koketuje už nejen s autoritářstvím ale i s fašismem. A nepokrytě sabotuje společné úsilí Evropské unie o jasné postoje vůči ruské agresi na Ukrajině.

Česká vláda a většina čelných politiků vládních stran k počínání visegrádského  spojence ostudně mlčí. Dál slyšíme, že regionální spojenectví s takovou zemí přináší naší zemi údajně jakési strategické výhody.

Nepřináší. Maďarsko je už na evropském pranýři několik let, a spolupráce českých vlád s Orbánovým režimem poškozovala obraz České republiky v EU už v době, kdy Evropská komise spustila několik řízení s Maďarskem pro porušování principů právního státu a nerespektování evropských hodnot.

Pro čelné české politiky byly ovšem maďarské excesy v podobě útoků na nezávislá média, přepisování volebního zákona ve prospěch vládnoucího Fidezsu, útoků na občanskou společnost, ostrakizování sexuálních menšin, nebo snahy vypudit z Budapešti „Sorosovu“ Středoevropskou univerzitu  možná tak nanejvýš  jen jakými kaňkami na politice visegrádského spojence. Ba co hůř, slyšeli jsme, že Evropská komise se do záležitostí Maďarska nepřiměřeně vměšuje.

 Česká republika se zařadila za visegrádského spojence i v době uprchlické krize, když Orbán využil nepříliš promyšleného rozhodnutí EU o uprchlických kvótách k hysterickým útokům na snahy EU společně migraci řešit, jakož postupně i na migraci jako takovou. Už tehdy se za jeho útoky skrýval rasismus, balený do starosti o křesťanské hodnoty.

 Orbánova cesta k fašismu

 S českými politiky nepohnul ani osm let starý Orbánův projev na maďarské letní škole v Transylvánii, v němž odmítl liberální demokracii a propagoval jakousi vlastní verzi „demokracie“ založené na „práci“: Ve skutečnosti tehdy oznámil cestu k neliberální demokracii, která je vždy jen předstupněm autoritářského režimu.

 Někteří čeští politici, zejména z konzervativních stran, bránili Orbána slovy, že koneckonců opakovaně s velkými většinami vyhrává volby, a je tedy nutné demokraticky respektovat vůli maďarského lidu. Pomíjeli přitom, že Orbán si opakovaná volební vítězství pojistil v podobě pomocí přepisování ústavy, volebních zákonů a postupného omezováním nezávislosti médiíhned poté, co jeho strana v roce 2010 vyhrála v reakci na katastrofální vládnutí postkomunistických socialistů volby s ústavní většinou.

 I v posledních parlamentních volbách na jaře tohoto roku Orbán zvítězil poté, co opozice neměla rovný přístup do médií a čelila volebnímu zákonodárství ušitému na míru Fideszu.

 Na evropské scéně se Orbán pokoušel svůj postupný odklon od liberální demokracie ospravedlňovat údajnou maďarskou obranou křesťanských a dalších „tradičních“ hodnot proti rostoucí dekadenci Západu. České politiky většinově nijak neznervóznily ani jeho útoky na filantropa George Sorose, z nichž vyčuhoval antisemitismus.

 Jelikož se Orbán mohl v případě hlasování Evropské rady o odejmutí hlasovacích práv Maďarsku podle článku 7 evropských smluv spolehnout na veto Polska, které též čelí řízením s EK, zdálo se dlouho, že na Maďarsko EU takříkajíc nemá. Kdo naopak Orbána už dávno za jeho nedemokratické excesy alespoň částečně potrestat mohl, byla Česká republika, pokud by jasně deklarovala, že s Maďarskem pod vedením Orbána nebude dál spolupracovat v rámci V4. Mělo by to přinejmenším velkou symbolickou hodnotu.

 Jenže české vlády se nevzmohly ani kritiku. A to nejen ta Andreje Babiše, který účelově prohluboval spojenectví s Orbánem kvůli vlastním nedemokratickým choutkám a sporům s EU, ale i ta současná. Ačkoliv někteří politici vládní koalice se nakonec Orbána v poslední době odvážili kritizovat, jejich kritika nemíří principiálně na podvazování demokracie v Maďarsku a Orbánovy fašizující názory, ale na skutečnost, že se Maďarsko chová jako pátá kolona Ruska v době ruské agrese na Ukrajině.

 Ani nyní, když Orbán po osmi letech od svého prvního nechvalně známého projevu na maďarské letní univerzitě v Transylvánii, v němž odmítl liberální demokracii, hlásá na stejném místě, tedy translyvánském Tusnádfürdő, náckovské teze o potřebě udržet rasovou čistotu Maďarů.

 A přidá k tomu slova, která by klidně mohl pronést kdysi Joseph Goebels, když obhajoval světovládné ambice nacistického Německa: „Naše ambice náš žene dopředu. To vědomí, že jsme vždycky dali světu víc, než jsme dostali. Že nám toho vždycky více vzali, než kolik nám dali. Že máme nevyřízené účty, že jsme lepší, schopnější a talentovanější, než kde teď jsme a jak teď žijeme. Je fakt, že nám patří svět, a to také přetavíme ve skutečnost, to je naše nejvyšší ambice.“

 Orbánův projev už kritizovali čelní představitelé EU. Spolupráci s maďarským premiérem ukončila dokonce i jeho dlouholetá poradkyně Zsuzsa Hegedűsová, která v otevřeném dopise kritizovala „čistě nacistický text hodný Goebelse. Projev odsoudil i Mezinárodní osvětimský výbor.

Orbán si vzal v projevu na paškál i Českou republiku a Slovensko. Slováci a Češi jsou teď dle nej s „post-zápaďany“, ale je to prý jako když člověk přiváže své koně do hořící stáje. Poukazoval tím zejména na českou a slovenskou podporu pro Ukrajinu ve válce s Ruskem. Podle Orbána  „toto není naše válka“. Západní Evropa se prý snaží V4 s pomocí vály na Ukrajině rozdělit.

Kdo ničí Visegrád
Ve skutečnosti další existenci Visegrádu napíná k prasknutí především Orbán. Pro současnou českou vládu, která se přihlásila k dědictví havlovské politiky, by měla k odklonu od Maďarska stačit už jen orbánovská transformace země v polo-autoritářský režim, jehož ideologie stále více připomíná evropský fašismus z první poloviny 20. století.


Je hezké, když česká vláda deklaruje, že jednou z jejích priorit coby předsednické země EU je posilování odolnosti demokracie v EU. Mlčí-li přitom k pošlapávání principů prvního státu v Maďarsku a nejnověji i fašizujícím výrokům Orbána, a dál hájí naše visegrádské spojenectví s Maďarskem, těžko ji může brát zbytek EU v tomto ohledu vážně.


Situace je o to prekérnější, že se Maďarsko pod vedením Orbána stále více projevuje jako pátá kolona Ruska v EU. Když EU přijde s návrhy nových sankcí proti Rusku nebo návrhy, jak se společně bránit, ruskému energetickému vydírání, můžeme se spolehnout, že Maďarsko bude společné úsilí EU sabotovat.


Předsednická země EU by neměla v takové situaci dál mlčet. Bude-li ve své politice přehlížení toho, co se v Maďarsku dál jen pasivně přihlížet, a dál tvrdit, že orbánovské Maďarsko je naším spojencem v rámci V4, neměli bychom se divit, že nás zbytek EU začne obcházet.

Vláda by mohla, ba měla, nejen za daných okolností zmrazit spolupráci s Maďarskem v rámci V4, ale mohla by se z pozice předsednické země EU otevřeně připojit k úsilí české eurokomisařky Věry Jourové využít proti Maďarsku nové evropské ustanovení o dodržování principů právního státu, kterým se podmiňuje vyplácení fondů ze záchranného balíku EU přijatého v reakci na ekonomické dopady epidemie covidu-19. Maďarsko by tak mohlo přijít o velké peníze.

 A na místě je i dialog s Polskem o možnosti změnit jeho dosavadní pozici, že by vetovalo rozhodnutí Evropské rady o odejmutí hlasovacích práv Maďarsku kvůli porušování principů právního státu. Ani v Polsku už trvání na těsné spolupráci se zemí, která otevřeně kolaboruje s Ruskem, nemusí mít tak silnou podporu jako dřív.

 Deník Referendum, 30.7.2022