Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home České volby povedou k nestablitě

České volby povedou k nestablitě

Při prvním pohledu na výsledky českých voleb do Poslanecké sněmovny by se mohlo zdát, že na jedné straně jasné vítězství hnutí ANO Andreje Babiše, které získalo téměř 30 procent hlasů, a na straně druhé relativně hubené výsledky dalších osmi stran, které se dostaly do Sněmovny, umožní rychlé vytvoření stabilní vlády pod taktovkou Babiše. Ve skutečnosti se Česká republika ocitla v dalším politickém patu.

 Důvodů je několik. Ačkoliv takzvané nesystémové strany—ANO, komunisté a Strana přímé demokracie Tomia Okamury—mají společně většinu 115 křesel ve dvousetčlenné Sněmovně, jen těžko se budou domlouvat na společné vládě. Nejsou totiž z téhož antisystémového těsta.

Okamura stojí v čele extrémistického, polofašistického hnutí, KSČM zůstává krajní levicí se silným nacionalistickým étosem. Babiš vede naopak hnutí, které chce pragmaticky modernizovat zemi, jakkoliv Babiš neoplývá úctou k liberální demokracii. Všechny tři anti-systémové strany tedy sice spojuje jistá neúcta k demokracii, ale jinak mají jiné cíle.

Nezdá se, že by jejich problematické postoje k tomu, jak má fungovat systém liberální demokracie, byly při rozdílnosti ostatních programových priorit dostatečným tmelem, který by je dokázal spojit ve vládní koalici nebo alespoň v podpoře pro menšinovou vládu hnutí ANO. Okamura navíc stejně jako většina lídrů demokratických stran opakuje, že jeho hnutí nemůže být ve vládě s trestně stíhaným Babišem.

Nesourodý je ovšem také peloton ostatních šesti demokratických stran. Některé z nich, jako kupříkladu lidovci, Hnutí starostů a nezávislých nebo TOP 09 jsou těsně napravo od politického středu, přičemž všechny mají pozitivní vztah k evropské integraci i přijetí eura. Občanští demokraté jsou sice též pravicoví, ale neshodnou se s těmito stranami ve svých pohledech na EU. Sociální demokracie je levicová, zatímco Piráty lze popsat jako víceméně pravicovou liberální stranu s nádechem anarchismu.

Vytvořit z tohoto názorového vějíře jednotnou opozici bude stejně těžké, jako by bylo těžké vytvořit jednotnou vládní koalici z ANO, KSČM a SPD. Vzhledem k tomu, že i všechny demokratické strany tvrdí, že nepůjdou do koalice vedené přímo trestně stíhaným Babišem, mohla by vzniknout stabilní koalice mezi jednou či dvěma z nich a ANO jen za předpokladu, že by Babiš sám nestál v čele vlády.

Českou povolební scénu tedy čekají těžká jednání o vládě, přičemž k vytvoření stabilní vlády nepřispěje zřejmě ani prezident Zeman, který je spojencem Babiše, a  nebude tedy brán příliš vážně ostatními stranami. Výsledkem složitých jednání nakonec může být pokus vytvořit menšinovou vládu ANO, která by spoléhala na to, že pro své jednotlivé kroky najde v roztříštěné opozici podporu u jednotlivých stran.

I při vytváření takové vlády by ale hrály negativní roli Babišovy kauzy. Jinými slovy, pro ANO by možná  bylo těžké najít podporu už jen pro tichou podporu jeho menšinové vlády při hlasování o důvěře.

Vedle úspěchu nesystémových stran a hnutí je dalším hlavním poselstvím českých voleb fiasko levice. Zdá se, že zejména ANO „vyluxovalo“  část elektorátu jak ČSSD, tak KSČM. Získat tyto voliče zpět nebude pro obě strany snadné, protože evidentně ve světle různých nových výzev a obav odsunuli svoje ekonomicko-sociální zájmy na druhou kolej a dali přednost představě, že je může lépe ochránit vláda silné ruky ve státě spravovaném jako rodinná firma.

Obě strany přitom téměř nemají mladé voliče. Nemají tedy ani odkud čerpat nové voliče, kteří by nahradili ty, co přešli k Babišovi nebo Okamurovi, anebo ty, kteří postupně odcházejí kvůli vysokému stáří. Budoucnost české levice tak spíše začíná připomínat její pád do nicoty v Polsku a Maďarsku, než to, co se podařilo na Slovensku Robertu Ficovi a jeho straně Smer.

Pravda Sk, 25.10.2017