Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Čínská návštěva aneb vláda si neví rady s prezidentem

Čínská návštěva aneb vláda si neví rady s prezidentem

Po návštěvě čínského prezidenta zůstane v české kotlině kromě příslibu investic a kontroverzí  okolo toho, jak se chovat ke komunistické velmoci, i zmatek v myslích mnoha lidí, kdo v České republice vlastně vládne.

Prezident Miloš Zeman těsně před návštěvou prohlásil v čínské státní televizi, že návštěva čínského prezidenta je novým začátkem, protože bývalá vláda podléhala tlaku Spojených států a  Evropské unie. Teď jsme podle prezidenta znovu nezávislá země a formulujeme svou zahraniční politiku, která je založena na našich vlastních zájmech.

O nesmyslnosti takového prohlášení v situaci, kdy česká bezpečnost zcela závisí na našem členství v Severoatlantické alianci vedené USA, a kdy se stabilita v mnoha oblastech i úspěchy české ekonomiky odvozují od našeho členství v Evropské unii, bylo už mnoho napsáno a řečeno.

Mediální diskuze se ale znovu spustila i okolo toho, zda má vláda dovolit ústavně neodpovědnému prezidentovi, za něhož právě ona odpovídá, výroky, které by, kdyby je naši spojenci brali vážně, znamenaly výrazné přehodnocení dosavadní zahraničně-politické a bezpečnostní orientace České republiky.

Jeden tábor míní, že pro vládu je nejlepší výroky prezidenta víceméně ignorovat jako jakési zemanovské „třesky-plesky“, které stejně naši spojenci neberou vážně.  Někteří komentátoři dodávají, že vládní konfrontace s prezidentem by jen přidala Zemanovi politické body, protože Hrad by ji interpretoval jako jakousi pomstu za prezidentovy úspěchy v rozvíjení spolupráce s Čínou.

Druhý tábor naopak míní, že  vládní pasivita tváří v  tvář prezidentově překračování jeho ústavního mandátu nejen oslabuje náš ústavní pořádek, ale není ani úplně správná směrem ke spojencům. Ignorování Zemanových výroků mohou někteří z nich interpretovat jako tichý souhlas  vlády se Zemanovým předefinováním naší zahraničně-politické orientace.

Premiér Bohuslav Sobotka je znám jako politik, který nevyhledává konfrontaci. Navíc si je nejspíš vědom toho, že značná část voličů jeho sociálně demokratické strany podporuje Zemana. Ví také, že ve vládní koalici by snahy umravnit prezidenta nejspíš narazily na odpor hnutí ANO, jehož lídr Andrej Babiš udržuje  se Zemanem politické spojenectví.

Přesto lze argumentovat, že přecházení Zemanových ústavních excesů i menších či větších protokolárních naschválů (jako je kupříkladu nepozvání premiéra na uvítací ceremonii s čínským prezidentem na Hradě) není dobrá taktika. Vytváří se tak jakýsi úzus, který už půjde v budoucnosti jen těžko změnit. Ve veřejnosti se navíc posiluje dojem, že v České republice má poslední slovo prezident, nikoliv vláda.

Pokud navíc Sobotka a jeho spojenci v ČSSD uvažují po sérii sporů se Zemanem o navržení vlastního kandidáta na prezidenta, už dopředu mu slabošským postojem vlády k Zemanovi kopají politický hrob. A pokud bude Zeman znovu zvolen, dávají  mu v podobě toho, co vše prezidentovi vláda dovolí, do rukou pro jeho druhé období ústavně-politické zbraně, které Zeman nepochybně obrátí nejen proti nim, ale možná opravdu—tedy už nikoliv jen rétoricky--i proti našim dosavadním spojencům.  

ČRo Plus, 30.3.2016