Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Co je české ponížení

Co je české ponížení

Prezident Miloš Zeman prohlásil, že skutečnost, že se premiér Bohuslav Sobotka jel poradit s novým šéfem Evropské komise Jean-Claude Junckerem o tom, koho vybrat jako českého komisaře, je ponížením České republiky, které nahrává eurofóbům.

Sobotka se ohradil, že by Zeman neměl komentovat rozhovory, u kterých nebyl. S Junckerem prý konzultoval nikoliv personální otázky, ale jen možná portfolia českého komisaře.

Spor je to pozoruhodný hned na několika úrovních. Nejen proto, že evidentně vznikl hlavně kvůli tomu, že si pan prezident potřeboval po nedávné chvále vlády nějak rýpnout do Sobotky, ale i proto, že se hlava státu už tradičně neobtěžovala s ověřováním faktů.

Není také jasné, proč by Sobotkova případná konzultace, koho z českých kandidátů na eurokomisaře by Juncker preferoval, měla být ponížením ČR. Komisaři jsou sice nominováni jednotlivými zeměmi, ale reprezentují v Bruselu celou Unii. Předseda EK je cosi jako evropský premiér. Kdyby se ho Sobotka na zvažované české kandidáty do jeho evropské „vlády“ zeptal, co by na tom bylo špatného?

Ponižující spíše je, že se ČR v Unii opakovaně zesměšňuje, přičemž neschopnost vládní koalice vybrat rychle eurokomisaře je jen maličkostí ve srovnání kupříkladu s okolnostmi, za nichž padla vloni vláda Petra Nečase. Trapná byla nejen celá aféra se šéfkou sekretariátu, která premiéra ČR evidentně úkolovala. Trapná je i skutečnost, že více než rok po masivním zásahu policie nepadla žádná závažná obvinění.

Když už je řeč o pádu vlády, mýlil by se ten, kdo by si myslel, že prezident, který má takovou starost o pověst ČR, neutralizoval toto politické a vyšetřovatelské fiasko rozumnými činy. Naopak: jeho následné pokusy obejít parlamentní demokracii s pomocí vlastní vlády vyprovokovaly v západních médiích vlnu ironických komentářů.

Podobné rozpaky budily Zemanovy průtahy při jmenování Sobotkovy vlády. Několikatýdenní zdržení při hledání eurokomisaře bylo ve srovnání se Zemanovým protahováním politického bezvládí u nás učiněnou maličkostí.

ČR se ovšem zesměšňuje i jinak. Je kupříkladu nejméně schopná v celé EU čerpat evropské fondy. Je jedinou zemí, která nemá zákon o státní službě. Vede v žebříčcích korupce. To ovšem zemi nijak nebránilo v tom, aby v nedávné minulosti s chutí nehrála roli evropského „potížisty“,  který ví vše nejlépe, a i proto to chce EU „osladit“.

Pokud jde o hitparádu opravdu ponižujících statistik, je naše země kupříkladu na čelných příčkách ve světové konzumaci alkoholu, kvůli jehož požívání--i různým trapasům spojeným s jeho požíváním—se český prezident stal v zahraničí známějším, než kvůli svým politickým výkonům.

ČR je na čelných místech i v konzumaci drog či počtu dopravních nehod. Údiv budí i svým odporem proti zavedení účinné protikuřácké legislativy. Prezident, který se tolik bojí našeho ponižování, přitom otevřeně lobuje za tabákové firmy a vykládá mladistvým o požitcích kuřáctví, což by si žádný jiný evropský politik nedovolil.

Možná by si prostě prezident před příštím výpadem proti komukoliv, koho nemá v lásce, měl zamést před vlastním prahem. Muset poslouchat jeho úvahy o ponižování ČR je totiž jinak pro každého, kdo má zdravý rozum, dost ponižující.

Právo, 30.7.2014