Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Co je gordickým uzlem levice?

Co je gordickým uzlem levice?

Gordickým uzlem současné evropské levice je podle Jana Kellera, jak se postavit „k dosavadnímu způsobu globalizace“ (Právo, 15.4. 2015). V tom má nepochybně pravdu.

Otázkou ovšem je, zda evropská levice má na vybranou jen ze dvou možných postupů, které popisuje Keller. Tedy se buď zaměřit na vítěze globalizace, kterých je prý zhruba jen třetina, a navíc levici moc nepotřebují, nebo na dvě třetiny těch, kdo  na globalizaci zatím prodělávají. 

Aby levice zabodovala u oněch dvou třetin evropské veřejnosti , která na globalizaci prodělává, musela by je prý přesvědčit, že jim dokáže pomoci. Kupříkladu tak, že nedopustí, aby globalizací už beztak oslabený sociální stát musel zbytek svých zdrojů dělit mezi domácí sociálně křehké vrstvy a nové vlny migrantů, kteří k nám prchají.

V čem je ale takový obranářský postoj, jehož projevem má být i posilování národních a antiimigračních bariér, ještě levicový? Vždyť podobně argumentuje kupříkladu Národní fronta Marine Le Penové--až na to, že to dokáže dělat mnohem přesvědčivěji než levice. A stávající sociální stát přitom nijak nezatracuje.

Co když je tedy skutečným gordickým uzlem levice především otázka, zda je možné dosavadní způsob globalizace změnit?

Vždyť „dosavadní způsob globalizace“ existuje i proto, že levice v posledních desetiletích pod náporem neoliberalismu zcela rezignovala na svoji reformně-pokrokovou agendu. Kdyby nerezignovala, byly by součástí jejího programu radikálně-reformní návrhy na oddlužení evropských států, vytvoření evropské fiskální a sociální politiky,  zákaz daňových rájů,  účinnou regulaci kapitálu atd.

Slyšíme, že k tomu evropská levice nemá dostatečnou politickou sílu, a i proto, prý v zájmu zachování Evropské unie, raději podporuje konzervativní fiskální politiku Německa. Jenže co když prohrává s pravicí právě proto, že už téměř dvě desetiletí nedělá nic jiného, než jen brání zbytky sociálních vymožeností, které ještě coby významná reformní síla kdysi prosadila v evropských národních státech?

Globalizace se nedá zastavit, protože je poháněna globálně fungujícími technologiemi, které už nikdo neodčaruje, ani se před nimi neschová za národní hranice. Toto populistické fantazírování může levice přenechat extrémní pravici.

 Místo toho by měla přesvědčovat evropskou veřejnost, že „dosavadní způsob globalizace“, v němž nadnárodní korporace obcházejí národní státy, změnit lze, jakkoliv se zdá být v souboji s globálně fungujícím trhem lokálně fungující politika bezmocná. EU je ale největší ekonomickou entitou na světě, a je  tak jisté, že kdyby evropské levicové strany dokázaly společně prosadit na evropské úrovni výše zmíněná řešení, výrazně to změní i dosavadní způsob globalizace.

Kapitalismus, i na globální úrovni, může být buď dobrý sluha nebo zlý pán. Dobrým sluhou se může stát, když se levici podaří s pomocí skutečně reformní politiky přesvědčit dostatek voličů, že i na globální úrovni lze postupně prosadit model, s jehož pomocí levice kdysi významně humanizovala národní tržní hospodářství do podoby západoevropských sociálních států.

Přijmout defétistickou tezi, že se „zlý pán“ definitivně vymknul kontrole, a my s tím nic nenaděláme, takže jen nanejvýš můžeme bránit ty, kterým nejvíc ubližuje, s pomocí nahnědlé agendy vypůjčené od evropských nacionalistů, činí levici zbytečnou.

 Právo, 18.4.2015