Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Co je kapitalismus?

Co je kapitalismus?

Václav Žák vyzval v textu „Havel, nebo Kundera?“ (Právo, 26.8.2015), jímž reaguje na můj text „O jednom zapomenutém dědictví roku 1968“ (Právo, 22.8.2015) k upřesnění toho, co se myslí  „překonáním kapitalismu“ . Vyprovokovala ho připomínka teze Milana Kundery z roku 1968, že pokud budeme chtít zachránit svobodu a demokracii, budeme o nich muset začít uvažovat na půdě humanismu, mimo kapitalismus.

Žák kapitalismus definuje jako „v posledku jakýkoliv systém ochraňující soukromé vlastnictví“ a varuje, že jsme si zrušení soukromého vlastnictví neblaze vyzkoušeli na vlastní kůži. Jenže pojem „kapitalismus“ se neodvozuje od soukromého vlastnictví, to existovalo dávno před ním. Odvozuje se od slova „kapitál“.

Patří k půvabu náhod, že v témže vydání Práva je zveřejněn text Jana Kellera „Na hliněných nohou“, který v podstatě vysvětluje, co mám na mysli „kapitalismem“.

Keller výstižně píše: „Finanční kapitál se docela odtrhl od reálné ekonomiky, produkující reálné hodnoty… Každý den se na světových trzích přesunují napříč kontinenty z jedněch rukou do druhých nějaké 4000 miliard dolarů…více než 98 procent (této sumy) tvoří virtuální směny, obchodování s dluhy celých zemí, spekulace s kurzy měn, ale také se surovinami a potravinami.“

Na začátku modernity  přispěl trh, zakotvený v reálné ekonomice, ke vzniku liberální demokracie a svobody, ale měl v sobě už tehdy zakódováno nebezpečí, že hromadící se finanční zisky (kapitál) a pak i dluhy, začnou žít vlastním životem, což může být ekonomicky zničující a riskantní pro fungování demokracie. 

Západní demokracie byly uvnitř svých hranic v podobě sociálních států a regulace toto nebezpečí ve 20. století schopné zmenšit a systém humanizovat, ale v éře globalizace se kapitalismus zcela vymkl kontrole. Vidíme, jak novodobý „kapitalismus“ v podání nadnárodního finančního kapitálu dusí a korumpuje nejen národní státy, ale i instituce a mechanismy liberální demokracie.

 Pokud se nepodaří rozevírání nůžek mezi mocí globálního kapitálu a národně ukotvené politiky zastavit, liberální demokracie nepřežije. Nejde o to zrušit soukromé vlastnictví či trh, ale o koordinovanou politickou akci proti globálnímu spekulativnímu kapitalismu, který se zcela vymknul kontrole, a proti oligarchizaci. A jde také o humanizaci tržního hospodářství v globálním měřítku po vzoru těch západních demokracií, které se dostaly v tomto směru nejdál, tedy kupříkladu skandinávských, na které neoliberálové útočí jako na socialismus. My bychom řekli, že jde o „tržní hospodářství lidskou tváří“.

Právo, 27.8.2015