Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Co může a nemůže evropská levice

Co může a nemůže evropská levice

Množí se úvahy, že tradiční evropská levice je na odpis. Levicové strany ztrácejí v „tekuté“ modernitě podporu tradičních skupin voličů, protože ty mizí. Navíc nejsou schopné pružně reagovat na nové výzvy spojené s globalizací.

Mnozí přední sociálně demokratičtí politici rezignovaně krčí rameny. Problémy globalizovaného světa s jeho daňovými ráji, tlaky nadnárodních korporací, úspěšnými útoky finančních trhů na celé státy a nerovnou soutěží evropských sociálních států s novými „tygry“ prý nemají snadná řešení. To nejlepší, co prý může levice dělat, je držet se při zemi a reagovat na témata, která vyvolávají obavy či strach.

Potíž je v tom, že „biopolitiku strachu“, jak esenci moderní politiky popisuje kupříkladu Slavoj Žižek, dokážou lépe zvládat nejrůznější populistická či extrémistická hnutí. Levice v soutěži s nimi bude ve světle svých tradičních ideálů vypadat vždy méně věrohodně.

Tradiční levice v Evropě si evropskou pravicí nejen nechala vnutit logiku neoliberalismu, ale přijala i defenzivní postoje, které se snaží řešit globální výzvy národními prostředky. Pro strany s historií i duchem „internacionalismu“ je to ovšem cesta do pekel. Na předstírání, že globální problémy vyřešíme intenzivnějším mícháním národní bramboračky, jsou v politice dnes jiní borci.

Bylo by opravdu nemožné, aby kupříkladu česká sociální demokracie po domluvě s nejbližšími spojenci iniciovala evropský summit lídrů demokratické levice s cílem najít jednotnou platformu v boji s daňovými ráji, únikem zisků velkých korporací za hranice zemí, kde podnikají, či s cílem hledat na řešení nerovností v Evropě jiné recepty, než úsporná opatření německého střihu?

Jsme sice ujišťováni, že představitelé evropské levice se o takových věcech baví, jenže z jejich diskuzí nesměřují k voličům v národních státech žádné výstupy. Mnohem více rezonují výzvy vzešlé z prostředí radikální levice na jihu Evropy, jako je Demokracie v Evropě – hnutí 2025 bývalého řeckého ministra financí Janise Varufakise.

Jinými slovy: tradiční evropská levice buď uchopí nové globální výzvy „globálně“, tedy společně na evropské úrovni, anebo je na čase začít pro ni psát nekrology. Budou-li levicové strany pokračovat ve snahách chovat se převážně jen jako jakési národní „odborové“ organizace sociálních skupin ohrožených a rozvrácených globalizací,  je jisté, že strach těchto skupin lépe voličsky zužitkují populisté.

Levice byla v dobách svých největších úspěchů reformní hnutí. Reformní výzvy jsou v době globalizace jistě složitější, než byly v dobách národního kapitalismu. Ale pokud levice nenabídne společný pozitivní reformní program ve vztahu právě k těmto výzvám, ztratí význam.

 

 Právo, 26.4.2016