Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Co (ne)víme o Evropské unii

Co (ne)víme o Evropské unii

Podle čerstvého výzkumu  Sociologického ústavu AV ČR by méně než jednomu z pěti Čechů bylo líto, kdyby se Evropská unie rozpadla. Zhruba polovině dotázaných by to bylo jedno, ačkoliv si více než polovina lidí zároveň myslí, že Česká republika z členství v Evropské unii těží výhody.

Jen jeden ze čtyř Čechů je přesvědčen, že být v EU je dobrá věc a stejný počet lidí si myslí, že členství v EU je špatné. Polovina  občanů nemá vyhraněný názor.

Vzbuzuje to chtě nechtě dojem, že dotázaní občané reflektují jen jednu stranu poměrně složité rovnice. Tu, v níž  je v probíhajícím politickém a  mediálním diskurzu současná EU dosti jednostranně portrétována jako entita, která je na „odpis“--zmítaná problémy a málo akceschopná ve vztahu k fiskálně problematickým zemím nebo k uprchlické krizi. Skoro se nemluví o výhodách evropské integrace, protože ty jsou tak nějak samozřejmé.

Přispívá k tomu i politická rétorika, v  níž nejen opozice ale i vláda rády svalují vinu za problémy, které jsou ve skutečnosti „naše“, na Brusel. Stačí se podívat, kolik chytristiky se spustilo okolo uprchlické krize.

I nejvyšší vládní představitelé mluví o EU tak, jako bychom „my“—tedy jedna z 28 členských zemí—k její nepřipravenosti a laxnosti vůbec nepřispěli, anebo jako bychom v ní snad ani nebyli a museli přitom doplácet na „její“ špatná rozhodnutí. Anebo tak, jako by řešení, na nichž se musí jednomyslně nebo většinově shodnout celá unie, právě nám byla Bruselem diktována, pokud se českým politikům zrovna nelíbí.

O čem se u nás naopak nemluví téměř vůbec, je ona druhá strana rovnice. Tedy nejenom o tom, co vše bychom ztratili kdyby se EU rozpadla, ale především o tom, čemu všemu bychom museli čelit coby malá země vystavená bez EU přímo těm nejdravějším proudům globalizace, navíc v „nárazníkovém“ území mezi velkými evropskými hráči, kteří by se vrátili k politice prosazování svých národních zájmů.

Takové „coby kdyby“ se politikům samozřejmě mnohem hůře vysvětluje než laciné účetnictví okamžitých výhod a nevýhod. Anebo jaké skutečné dopady by měla jejich různá populistická řešení.

Jenže se to bohužel netýká jen demagogů. I ti čeští politici, kteří jsou proevropští, nedokážou v občanech roznítit téměř žádnou představivost ve vztahu k různým podobám evropské budoucnosti. Možná proto, že nemají žádnou ucelenější vizi budoucnosti České republiky.

 Právo, 21.12.2015