Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Co Nicholas Winton neuvážil

Co Nicholas Winton neuvážil

Kdyby Nicholas Winton v době, kdy  se jal zachraňovat převážně židovské děti z Československa, mohl naslouchat argumentům některých dnešních českých politiků a komentátorů, dozvěděl by se, že dělá velkou chybu.

Od jednoho slovutného českého komentátora by se kupříkladu dozvěděl, že solidarita s jen nepatrným zlomkem uprchlíků mnoho neřeší, a i kdybychom jich přijali třeba dvacet tisíc, je to jen kapka v moři. Ale pokud bychom prý navzdory těmto argumentům naivně přece jen spatřovali řešení v přijímání migrantů, někdo by měl sednout a propočítat, kolik solidarity země našeho typu, s naší ekonomickou výkonností, unese. Prý možná budeme muset začít pracovat s pojmem „trvale udržitelná solidarita.“

Kdyby tohle věděl Winton, možná se měl sám sebe nejprve zeptat, jestli má smysl pomoct několika stům dětí, když Hitler Židů povraždí tak jako tak milióny. Pár set dětí byla opravdu učiněná kapka v moři. Proč jsou tedy dnes všichni tak vděční za záchranu 669 dětí, když to „nic neřešilo“?

A vůbec: neměl se Winton obrátit na nějaké britské ministerstvo, ať propočítá, jaká je „trvale udržitelná solidarita“ ve Velké Británii v roce 1939?

  Někteří komentátoři a politici též varují, že uprchlíci budou zátěží pro náš sociální stát.  V  době, kdy Winton zachraňoval židovské děti, sociální stát ještě ani neexistoval. Británie byla na pokraji války, lidé tam měli svých starostí dost. Rozhodně víc než dnešní Česká republika.

  Co Wintona proboha vedlo k tomu, aby i navzdory takové situaci nezištně pomáhal a navíc přesvědčil řadu britských rodin, že mají činit totéž, takže mu dnes český národ staví pomníky?

Moc hezký je i argument, že imigranti, kteří k nám míří, jsou prý nepoužitelní pro pracovní trh, nemají pořádné návyky, atd. Výzvy typu, že Češi by dnes měli pomoct uprchlíkům už proto, že Západ kdysi přijal statisíce československých uprchlíků, jsou prý mimo mísu. Vždyť  prchající Češi byli machři. Západ mohl být šťastný, že takové pracovité, přizpůsobivé a inteligentní lidi vůbec dostal. 

Co ale židovské děti v roce 1939? Anglicky neuměly, pro pracovní trh byly nepoužitelné. Nic nevydělávaly, jen braly.  Co to toho Wintona napadlo?

 A co kdyby se Winton tehdy řídil logikou mnohých dnešních českých rozumbradů, že uprchlíky—i ty zachraňující si holý život před Islámským státem--nelze u nás integrovat, protože jsou muslimové?  Koneckonců i  Židy považoval Hitler a leckterý britský křesťan za cosi cizího. Vždyť nemalá porce nenávisti vůči nim vyvěrala z toho, že nechodili do kostelů, ale do synagog, a že měli celou plejádu vlastních tradic a zvyků. 

Leckomu se i oni zdáli neschopní integrace. Navíc by vám leckterý antisemita ještě  v době, kdy Winton zachraňoval židovské děti, vysvětlil, že Židé používají krev křesťanských panen k rituálním účelům, nemluvě o tom, že tajně vládnou světu, jak přeci dokazovaly Protokoly siónských mudrců. I tehdy se bylo možné leccos dočíst o tom, že Židé pronikají do důležitých západních  institucí, aby se zmocnili vlády nad světem. Prostě takoví spící agenti.

 Dnes je Evropa pro změnu plná spících agentů Islámského státu, a uprchlická vlna, jak ví skoro každý Čech,  se znamenitě hodí pro jejich masovou infiltraci do lůna naší společnosti. Takže raději neriskovat, pěkně nechat uprchlíky, včetně dětí, hnít v uprchlických táborech. Však oni si buď nějak poradí, anebo se o ně „postará“ Islámský stát.

Ve výčtu argumentů, které dnes zaznívají v české veřejné diskusi na téma uprchlíků, by bylo možné pokračovat. Kdyby takové argumenty slyšel Winton, stejně by ho ale nepřesvědčily, že nemá pomáhat. Nakonec totiž vždy jde o prostou lidskou slušnost. A té měl naštěstí dost. Na rozdíl od mnoha našich dnešních spoluobčanů, kteří se pohoršují nad uprchlíky až do té míry, že v televizi vykládají, jak se bojí, že jim přítomnost uprchlíků na nějakém řeckém ostrově může zkazit dovolenou.