Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Co prezident vlastně chce?

Co prezident vlastně chce?

Václav Klaus zahájil po demisi vlády Mirka Topolánka nové kolo rozhovorů s představiteli politických stran původně proto, aby „zmapoval situaci“. Zahájil však velmi nečekaným úderem, když pro jmenování nového premiéra stanovil další podmínku—101 hlasů mu už nestačí.

 

Zvážíme-li skutečnost, že Klaus potřeboval zhruba tři měsíce na to, aby jmenoval předsedou vlády Mirka Topolánka, o němž věděl, že si jde pro porážku při hlasování o důvěře v Poslanecké sněmovně, a že během této celé doby údajně „mapoval situaci“, znějí jeho včerejší slova téměř neuvěřitelně. Co je to, co Václav Klaus ještě potřebuje při svém „mapování“ zjistit?

 

Nutno říci, že při svém prvním pokusu „mapoval“ situaci dosti ležérně. Zatímco Mirek Topolánek si ve svých vyjednáváních počínal jako slon v porcelánu a místo snahy sestavit většinovou vládu začal hned po volbách mluvit o potřebě voleb nových, prezident mlčel. Ačkoliv od sociálně demokratických politiků během minulého období požadoval záruky, že mají v PS většinovou podporu pro své vlády, a vůbec hýřil při vládních krizích aktivitou, při prvním pokusu Topolkánkově nepožadoval záruky žádné.

 

Pokud jde o aktivitu, pohovořil vážně s předáky politických stran, teprve když se nedařilo téměř dva měsíce zvolit předsedu PS. Topolánkovi--zcela evidentně neschopnému vyjednat většinový kompromis--dal na jeho politické tápání několik dalších týdnů, přičemž sám odjel na dovolenou do Alp. Když se konečně Topolánkova vláda „propracovala“ ke své předvídatelné politické popravě, prezident se zrovna nacházel v Singapuru. Na demisi vlády se čekalo více něž týden.

 

Ani nyní Václav Klaus nikam nespěchá a opět zvolna „mapuje situaci“, vymýšlí nové podmínky, přičemž svým natahováním ústavních procedur neúnosně ohýbá ústavu. Situace je přitom docela přehledná. Pokud by chtěl jmenovat nějakou úřednickou vládu, která povede zemi k předčasným volbám, může se tak stát—při již vyjádřeném nesouhlasu ČSSD--jen za předpokladu, že komunistobijci z ODS, KDU-ČSL a Strany zelených budou na tomto projektu spolupracovat s KSČM, což mimo jiné znamená, že splní podmínky, které si komunisté nadiktovali.

 

Co chce na této situaci Václav Klaus „mapovat“, není jasné. Snad to, zda představitelé bývalé trojkoalice na čas svůj antikomunismus neodloží?

 

Pak je zde varianta, o kterou stojí Jiří Paroubek, a k níž prezidenta nabádají mnozí--dokonce i pravicově orientovaní komentátoři. Tedy aby šanci sestavit vládu dostal v druhém kole právě Paroubek, neboť by se nejen ukázalo, zda na to má, ale též by bylo učiněno zadost politické fair play.

 

Třetí variantou je jmenovat premiérem někoho jiného z ODS než Topolánka.

Pokud by Klaus ale případně čekal až na výsledky kongresu ODS v polovině listopadu—jež do určité míry budou záviset na výsledcích říjnových voleb—měl by to říci a zbytečně nemlžit o „mapování“ politické situace.

 

Jenže výsledky senátních voleb potřebuje znát především sám Klaus  a podle toho se zařídit. Protože to, co Václav Klaus především „mapuje“, jsou šance na jeho znovuzvolení v roce 2008. A o nich bude mít jasno, teprve až bude znát výsledky senátních voleb. Teprve tehdy bude vědět, zda potřebuje velkou koalici, nebo zda si může dovolit hnát zemi  předčasným volbám.

 

Právo, 14.10.2006