Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Co se dá vyždímat z hnědé politiky?

Co se dá vyždímat z hnědé politiky?

Zdá se, že vzestup Islámského státu, teroristické útoky islámských fundamentalistů v Evropě a vlna migrantů z islámských zemí momentálně fungují v případě různých extrémistických uskupení u nás jako živá voda. Jenže političtí analytici, kteří s vážnou tváří předpovídají těmto nahnědlým iniciativám, které se v poslední době vynořily na české politické scéně, zářnou budoucnost, neberou v úvahu některá zásadní fakta.

Tak především je těžké ždímat politické body z politiky strachu, pokud je tento strach založen částečné na fikci. Pravda, uprchlická krize otřásá Evropou, ale do České republiky se kromě několika stovek běženců, které slíbila přijmout česká vláda, žádné uprchlické tsunami nevalí.

I uprchlíky, kteří momentálně často zcela zbytečně vězní české úřady v různých táborech, pracně pochytala cizinecká policie při jejich pouhém průjezdu Českou republikou. Nepáchali žádné zločiny,  chtěli jen nenápadně projet do severní Evropy. O azyl v naší zemi požádala jen hrstka uprchlíků.

Pro různé odstíny politické hnědi u nás to je špatná zpráva, protože vaří z vody. Jinými slovy: strašit masovým přistěhovalectvím a islámem nelze příliš dlouho věrohodně v zemi, kde většina voličů živého přistěhovalce nikdy neviděla a islámský fundamentalismus znají jen z televize.

Další špatnou zprávou je skutečnost, že nejrůznější naše úsvity, národní zájmy, dělnické strany a národní demokracie kromě strašení a slibů, že s imigranty a islámským fundamentalismem--popřípadě dokonce se samotným islámem u nás--zatočí, nenabízejí žádný ucelený program. Každý racionálnější volič, i když v něm hlodá jakýsi strach z přistěhovalců a islámu, se nakonec otřese při představě , že by lidé spojení s těmito politickými uskupeními a iniciativami měli hrát významnější politickou roli.

Nedostatek uceleného programu je problémem i proto, že České republice se momentálně neobyčejně daří. V nedávném průzkumu dvě třetiny respondentů uvedly, že jsou spokojeny se svým životem. To není dobré podhoubí pro strany a iniciativy, které sází vše na jednu kartu—navíc kartu, která je u nás dost imaginární.

Hnutí podobná těm, která se teď u nás vynořují z hnědé politické břečky, slavila v Evropě skutečné úspěchy jen ve velkých krizích, jako byl ekonomický kolaps Výmarské republiky. Žádná ze stran a uskupení, které se nyní v České republice hlásí o slovo v údajně svaté válce proti přistěhovalcům a islámu, přitom nemůže ani čerpat z reálné frustrace nemalých částí společnosti, kterou působí nezvládnuté přistěhovalectví z islámských zemí v některých zemích západní Evropy.

Navíc tito čeští politici zatím nepostřehli, že i v zemích, kde slaví úspěchy pravicově populistické strany s proti-imigrační politikou, nakonec uspějí strany, které přeci jen mají nějaký ucelenější ekonomický a sociální program. Nevystačí si jen s výkřiky či řevem. Dokonce i českými nacionalisty obdivovaná Národní fronta Mariny Le  Penové má ucelený program.

V neposlední řadě je pro nahnědlou část našeho politického spektra prokletím existence poměrně silné komunistické strany. Ta politicky obhospodařuje velkou část toho segmentu společnosti, který z různých důvodů  protestuje proti demokratickému establishmentu, tak jak se ustavil po roce 1989.

Řada voličů současné KSČM by při její absenci jistě volila některou z extrémistických stran, které se nyní vynořují. V případě KSČM mají ale jistotu, že protestní hlas, který zahrnuje i odpor k „cizákům“, nepropadne.

KSČM tak dlouhodobě hraje v české politice jakousi „sanitární“ roli, protože na sebe příslibem reálného zastoupení v parlamentu stahuje hlasy těch voličů, kteří chtějí protestovat proti systému, globalizaci, imigraci, atd. Není přitom ve své současné „post-revoluční“ podobě zdaleka tak nebezpečná, jako by byl některý z nahnědlých politických subjektů či iniciativ, kdyby měl stejnou procentuální podporu ve veřejnosti jako komunistická strana.

Novinky, 11.7.2015