Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Co škodí obrazu Česka?

Co škodí obrazu Česka?

Premiér Petr Nečas a další politici, zejména ti vládní, se hrozili, že žaloba pro velezeradu, kterou podal na bývalého prezidenta Václava Klause Senát, poškozuje jméno České republiky v zahraničí. Když se pak Ústavní soud z  procesních důvodů rozhodl žalobu zastavit, vyzval rozezlený premiér dokonce hlavní iniciátory žaloby z řad opozice k odchodu z politických funkcí.

Premiér má nepochybně pravdu přinejmenším v tom, že když v demokratické zemi podá příslušná parlamentní komora ústavní žalobu na prezidenta, zahraniční pozorovatelé a politici zpozorní. Jenže premiér se mýlí, když si myslí, že naše země k sobě přivolala negativní pozornost teprve žalobou na prezidenta.

Pověst Česka byla vážně poškozena už v okamžiku, kdy se jako v banánové republice choval její prezident, například při schvalování Lisabonské smlouvy. Autor tohoto textu byl opakovaně dotazován ze zahraničí, jak je v demokratické zemi možné, aby ústavně neodpovědný prezident odmítal podepsat smlouvu, kterou ústavními většinami schválily obě komory parlamentu. Je snad Česká republika ve skutečnosti monarchie zamrzlá v 18. století? 

Jeden britský novinář nevěřícně kroutil hlavou nad tím, že si český prezident může dovolit, co by například britskou královnu, požívající mnohem větší celosvětové autority, ani nenapadlo. A když už jsme u britské královny, je naprosto nemyslitelné, že by mohla ignorovat rozhodnutí soudů.

Obrazu Česka ovšem neškodil jen z řetězu utržený prezident. Ve většině demokracií je například téměř nemyslitelné, že by se u moci držela s pomocí jakéhosi odštěpku od zkrachovalé bývalé vládní strany, vláda, jejíž podpora u obyvatel klesla do jednociferných hodnot. V takové situaci se v zemích, které si zakládají na svém obrazu, konají téměř automaticky předčasné volby.

Premiér české vlády nejen demisi podat nemíní, ale sebevědomě jezdí na summity Evropské unie házet písek do unijního soukolí. A když nemůže házet přímo, protože se s proevropským koaličním partnerem neshodne, prohlásí před zraky 26 státníků z Evropy, že nemá mandát o čemkoliv rozhodnout.  Obraz země jako vymalovaný Josefem Ladou…

Když už se ale premiér o obraz země tolik stará, možná by si měl pro začátek přečíst nejrůznější varování, která dávají turistům cestujícím do České republiky turistické příručky. Anebo by si mohl přečíst hodnocení různých zahraničních obchodních komor a mezinárodních institucí o podnikání a institucionálním prostředí v Česku. Spíše než kladný obraz země by mu přicházela na mysl slova jako korupce, zlodějina, šlendrián, nefungující stát.

Možná by si premiér mohl zkusit také odpovědět i na tuto otázku: poškozuje obraz země více ústavní žaloba na prezidenta za zjevné a opakované překračování ústavních pravomocí anebo spíše snaha zamést takové jednání prezidenta pěkně po česku pod koberec?  

A další otázka: poškodila žaloba na prezidenta naší pověst více než metylalkoholová aféra, kterážto masová vražda byla výsledkem naprostého selhání státu, jenž pan premiér řídí?

Možná by se premiér tolik hrdý na svou zemi měl při jedné ze svých cest do zahraničí vrátit zpět do vlasti nikoliv vládním letadlem ale po silnicích. Jeho řidič by se s ním mohl podělit o podiv nad tím, po jakých silnicích musí řídit v zemi, kam údajně pod pečlivým dohledem vlády v nedávné minulosti připlynuly stovky miliard z EU. Do infrastruktury, jak se předpokládalo, evidentně jaksi nešly. Kam asi?  I to je obraz Česka, o který se náš premiér tolik bojí.

Právo, 30.3.2013