Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Co teď udělají ČSSD a TOP 09?

Co teď udělají ČSSD a TOP 09?

Premiér Petr Nečas se jménem České republiky odmítnul na summitu Evropské unie připojit ke smlouvě o rozpočtové unii, kterou kromě Česka nepodpořila už jen Velká Británie. Důvody, pro které tak učinil ze všeho nejvíc znějí jako trapná výmluva.

Ačkoliv Nečas nejprve uváděl jako hlavní důvod českou nespokojenost s tím, že by země, které zatím nemají euro, neměly na summitech eurozóny stejné postavení jako země, které eurem platí, na summitu se ukázalo, že si především zase jednou neví rady s prezidentem Václavem Klausem. Ten totiž dopředu avizoval, že smlouvu nepodepíše. Navíc prý není rozhodnuto o ratifikační proceduře.

Není divu, že francouzský prezident Nicolas Sarkozy se Nečasově kličkování podivil a o „ústavních“ finesách v Praze se vyjádřil ironicky. Dodal, že smlouva bude i bez nás a  Británie.

Otázkou je, jak na tuto situaci zareagují proevpropské strany. Předseda TOP 09 a ministr zahraniční v jedné osobě Karel Schwarzenberg před časem prohlásil, že jeho strana by nemohla zůstat ve vládě, pokud se Česká republika ke smlouvě nepřipojí. V sázce je nyní jeho důvěryhodnost.

Pokud si Schwarzenberg bude chtít zachovat tvář, nemůže Nečasovo jednání akceptovat. Není jasné, jak by chtěl v budoucnosti oslovovat tu část pravicových voličů, kteří jsou proevropští. Musel by jim být schopen nějak vysvětlit, že pro setrvávání TOP 09 ve vládě, která vede Českou republiku mimo hlavní proud evropské integrace, je nějaký důvod, který takový historický karambol ospravedlňuje.

ČSSD i TOP 09, coby dvě proevpropské strany, by měly zvážit společný postup v této věci. Nejenom pokud jde o společný tlak na připojení se ke smlouvě, dokud je ještě čas, ale také pokud jde o společný tlak na prezidenta Klause.

Ten totiž svým oznámením, že smlouvu nepodepíše, ještě než vůbec věděl, co v ní bude, balancuje na hraně ústavnosti. Česká politika měla možnost spor o to, zda prezident musí ratifikovat mezinárodní smlouvy, pokud je příslušnou většinou schválí obě komory parlamentu, vyřešit, když Klaus lavíroval okolo ratifikace Lisabonské smlouvy. Šanci tehdy propásla.

Tentokrát je otázka po ústavnosti či neústavnosti Klausova chování ještě naléhavější. Už jen z důvodů jakési ústavní hygieny by měla TOP 09 tlačit vládu k vyvolání kompetenčního sporu s prezidentem před ÚS. Nebo by ČSSD a TOP 09 měly v Senátu přímo iniciovat ústavní žalobu na prezidenta.

Nejde přitom o to se Klausovi mstít, například jeho odvoláním z funkce.  ÚS by prostě jednou provždy měl nastavit svým rozhodnutím jasná pravidla pro to, co prezident v těchto situacích smí a nesmí. Česká republika by pak vypadala o poznání méně směšně, než tomu bylo v době ratifikace Lisabonské smlouvy nebo na posledním summitu EU, kde se český premiér na prezidentovu obstrukci trapně vymlouval.

Právo, 1.2.2012