Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home ČSSD hledá zakopaného psa

ČSSD hledá zakopaného psa

Pohled na sociální demokracii je v současnosti ještě tristnější než její poslední výsledky v průzkumech voličských referencí. Jsme svědky chaotického překřikování různých funkcionářů ČSSD jak ohledně příčin špatných výsledků, tak ohledně možných řešení.

Jedni kupříkladu argumentuji, že se ČSSD má usmířit s prezidentem Milošem Zemanem. Jiní jsou proti, má se prý od něj naopak konečně emancipovat.

Jeroným Tejc, někdejší účastník lánského puče proti předsedovi strany Bohuslavu Sobotkovi, tvrdí, že ČSSD doplatila na konkrétní pochybení, zejména nedůsledné postoje k migrační krizi, ke konfliktu na Ukrajině nebo církevním restitucím. O předsedovi strany by prý neměl nerozhodovat sjezd na jaře příštího roku, ale vnitrostranické referendum.

Stanislav Huml a Jaroslav Foldyna, poražení z nedávných krajských voleb, rovnou navrhli odstoupení Sobotky z čela strany. Prý je třeba, aby v čele strany stál někdo, kdo začne politiku dělat jinak než slušný, ale nevýrazný Sobotka.

Ten problém nehledá v sobě. Přišel s tezí, že jelikož ČSSD dnes má podporu převážně jen u starších voličů v malých městech a na venkově, což už na lepší preference nestačí, je třeba se více orientovat na mladší liberální voliče ve velkých městech. S tím ale okamžitě narazil. ČSSD by tak prý mohla ztratit voliče tradiční.

Jiní zase bohorovně konstatují, že i mladí voliči jednoho dne zestárnou, a začnou tudíž stranu sociálních jistot oceňovat.  Nebo ironicky upozorňují, že v krizi je levice napříč Evropou, takže proč by právě ČSSD měla experimentovat s modernizací.

My, kdo sledujeme dění v ČSSD zvenčí, bychom mohli dodat, že mnoha lidem může kupříkladu vadit, když poražená ČSSD po krajských volbách skládala v několika krajích dohromady komplikované koalice, jen aby zabránila vítěznému hnutí ANO postavit se do čela kraje. V poměrném volebním systému sice není nutně skutečným vítězem ten, kdo je první na pásce, nýbrž ten, kdo má nejvyšší koaliční potenciál, jenže voliči i tak mohou mít dojem, že ČSSD se jen snaží zachránit mocenské pozice pro svoje „bafuňáře“.

Mohli bychom též nabídnout tezi, že když čtyři nejvyšší ústavní činitelé—tři z ČSSD a jeden její bývalý předseda—podepíšou prohlášení poněkud servilně ujišťující Čínu, že se distancují od některých členů vlastní české vlády, protože se setkali s dalajlámou, může to v zemi historicky citlivé na nejrůznější kapitulace a selhávání mocných vyvolat negativní reakce.

Z tohoto početného výčtů je zřejmé, že by se strana měla pokusit napřed zjistit, kde leží zakopaný pes. Jinými slovy: bylo by dobré s pomocí sociologických sond zjistit, co se to s ČSSD vlastně děje.  Chaotické nabízení zaručených řešení bez patřičné analýzy bude pád ČSSD jen urychlovat, protože vytváří dojem rozhádanosti, který čeští voliči nemají rádi.

Právo, 3.11.2016