Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home ČSSD si vnitřní krizi zaslouží

ČSSD si vnitřní krizi zaslouží

Sociální demokracie, která ještě před několika měsíci mohla pomýšlet na volební výsledek nad třiceti procenty, utrpěla, ač se stala vítězem voleb, „nevýhru“. Usnesení předsednictva, aby předseda strany Bohuslav Sobotka odstoupil z čela strany, má ale s volebním výsledkem málo společného.

Útok na Sobotku byl připravován přinejmenším od zvolení Miloše Zemana prezidentem. Není přitom výsledkem ideového souboje dvou  autonomních křídel  suverénní strany, ale jen pokračováním toho, co Zeman kdysi popsal jako nutnou deratizaci strany od všech „krys“, které se přičinily o to, že neuspěl v prezidentské volbě v roce 2003.

Je také výsledkem trapného mocenského oportunismu.  Haškovské křídlo se během prezidentské kampaně přidalo na stranu Zemana, v němž  vycítilo nové těžiště politické moci. Sobotka bohužel nešel do otevřeného střetu v okamžiku, kdy na sjezdu dostal silný mandát. Pokoušel se různě taktizovat, ale tlak zemanovského křídla narůstal.

Vedení strany dokonce hlasovalo před volbami, tehdy ještě neúspěšně, zda má být kandidátem na premiéra, když Zeman „naznačil“, že premiérem bude jmenovat toho, koho mu doporučí vítězná strana.  Později byl Sobotka donucen k politickému saltu v podobě podpory prezidentské vlády Jiřího Rusnoka, ač před tím její ustavení kritizoval coby porušení pravidel parlamentní demokracie.

Navenek strana předstírala jednotu. Voliči ale správně viděli politicky nedospělé hochy na pískovišti, kteří si pod tlakem režiséra na Hradě rozkopávají bábovičky a pak na televizních obrazovkách tvrdí, že jsou nejlepší kamarádi.

Řada radikálnějších levicových voličů zřejmě nakonec volila vnitřně jednotnou KSČM, která si navíc držela Zemana od těla. Mnoho levicových liberálů volilo lidovce nebo zelené, neboť správně předvídali puč, jenž by přišel tak jako tak, a nechtěli, aby jejich hlas shrábl Hašek v zastoupení Zemana.

A mnoho dalších potenciálních voličů ČSSD  nakonec volilo ANO či Úsvit. Vždyť proč volit údajně tradiční stranu, která před veřejností demonstrativně předvádí to, před čím varují Babiš i Okamura – tedy nemocné české stranictví, posedlé mocí a zákulisními intrikami? Proč jí věřit levicový program?

Je ovšem možné najít i dobré zprávy. Kupříkladu, že dotáhnou-li prezidentovi apoštolové v ČSSD jeho deratizační projekt až do vítězného konce,  nebude mít v zádech silnou prezidentskou stranu, ale spíše jen belhající stranickou atrapu. Jeho spojenci také zjistí, že spojení jakékoliv strany se Zemanem dnes už zdaleka nevede k tomu, co kdysi předvedl jako předseda ČSSD.  Jeho apoštolové z SPOZ by po volebním fiasku mohli spíše vyprávět o polibku smrti.

 Dá se říct, že si ČSSD vnitřní krizi zaslouží. Kdyby se její představitelé dokázali  chovat autonomně a jednotně, a kdyby většina strany jen nepřihlížela nesmělým pokusům Sobotky stranu před pár roky modernizovat, mohla dnes vládnout ve světle krachu pravice s pohodlnou většinou. Místo toho bude ráda, pokud brzy nebude následovat  ODS do politického propadliště.

Právo, 29.10.2013