Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Czexit? Ano, ale z Visegrádu

Czexit? Ano, ale z Visegrádu

Visegrádské uskupení, které sdružuje Českou republiku, Slovensko, Maďarsko a Polsko, bývalo pro zahraniční politiku těchto zemí dobrá marketingová značka. Členství v něm pomohlo zejména ve snahách připojit se k Evropské unii a Severoatlantické alianci.

Dokud existovaly tyto velké společné cíle, ustupovaly do pozadí občas značné politické rozdíly v jednotlivých zemích—kupříkladu za vlády Vladimíra Mečiara na Slovensku nebo vlády Jaroslawa Kaczynského v Polsku. Visegrád vše vydržel, jenže je otázkou, k čemu je dnes.

Vývoj v zemích V4 v posledních letech spíše zvýraznil než zahladil rozdíly, které souvisejí s jejich rozdílnou mentalitou, velikostí, ambicemi a historií. Toho, co dnes čtyřku spojuje, je tak výrazně méně než před dvěma desítkami let, kdy ještě bylo živé jak společné dědictví sovětské nadvlády, tak volání „zpět do Evropy“.

Polsko, Maďarsko i Slovensko už zakusily (a dvě prvně jmenované země dále zakoušejí) vládu jedné strany, která v nich probudila autokratické tendence známé už z jejich předválečné či válečné historie. Česko se takovému vývoji ubránilo nejen kvůli odlišné historii, ale i kvůli tomu, že je to země „modernější“. Tedy více urbanizovaná a průmyslová, s menší propastí mezi největšími městy a zbytkem země.

ČR je ale vnímána jako nedílná součást Visegrádu. Moc nám nepomáhá ani skutečnost, že ačkoliv je ČR vnímána na Západě jako země spíše euroskeptická, faktická politika vlády byla v posledních letech, a  zejména během migrační krize, umírněnější, a  vůči EU vstřícnější, než časté hlasité bouchání do stolu ozývající se z ostatních tří zemí.

Visegrádští politici rádi tvrdí, že jejich hlas v EU posílil—zejména kvůli nekompromisním postojům a návrhům V4 v migrační krizi. Ve skutečnosti je čtyřka vnímána jako uskupení,  které má stále větší problémy s demokracií a jehož členové od bohatších členů EU rádi berou, ale odmítají s nimi být solidární. K potvrzení tohoto faktu stačí účast na jakékoliv větší mezinárodní  konferenci, kde se nemluví jazykem diplomacie.

Navzdory ujišťování našich politiků  o přínosech této spolupráce, nejvýraznějším současným dopadem našeho členství tak je, že nás evropský západ hází do jednoho pytle se zeměmi, které, ač bychom si přáli opak, prostě nemají v EU dobré jméno. I z hlediska historie by dávalo pro ČR větší smysl středoevropanství orientované západně, k německy mluvícím sousedům, než na východ a sever.

Právo, 12.7.2016