Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Další Vítězný únor nás nečeká

Další Vítězný únor nás nečeká

V souvislosti s výročím komunistického převratu v únoru 1948 se v médiích vynořily úvahy, zda současná politická situace u nás by nemohla znovu vést k podobnému potlačení demokracie. Což o to, určité pokusy okleštit fungování liberální demokracie, jak ji známe od roku 1989, se nedají ve světle úspěchů populistických a extrémistických stran v posledních volbách vyloučit, ale paralely s únorem 1948 jsou přemrštěné.

Novodobým populistům totiž nejde o celkovou změnu systému tak, jak o tom, často pod vlivem utopií, snily ve 20. století strany, které stály v čele nastolení různých druhů totalit. Spíše se pokoušejí o vytvoření systému, který někteří teoretici nazývají neliberální demokracie. Tedy verzi autoritářství, které si drží základní rysy demokratického systému.

Jedním z důvodů, proč nezajít v oklešťování demokracie příliš daleko, je dnes mezinárodní kontext. V Evropské unii jsou ekonomiky jednotlivých zemí úzce propojeny, chudší země též získávají nemalé evropské dotace.

A i politické přežití autoritářů v zemích, kde se navzdory různým omezením demokracie dál konají volby, závisí na ekonomické úspěšnosti jejich zemí. Zkoušejí, kam až mohou ve svých pokusech omezovat některé principy liberální demokracie a právního státu zajít, ale nejdou cestou nastolení diktatury, protože důsledkem by byla izolace, a s ní ekonomický úpadek.

I v českém kontextu vidíme, že autoritářský Andrej Babiš, který vidí klasickou demokratickou politiku jako překážku pro svou vizi státu řízeného jako firma, spíše jen opatrně našlapuje, než aby využil svojí mocenské převahy k potlačení demokracie. Nemá zájem se dostat do otevřeného konfliktu s EU. I proto nechce kupříkladu otevřeně spolupracovat s extrémisty na vládní úrovni.  

 V oligarchickém populismu, který Babiš ztělesňuje, je opatrnost vůči EU na místě i proto, že nikoliv jen země, kterou řídí, ale i jeho podnikatelské impérium (nyní ve svěřeneckém fondu), získává od EU nemalé dotace. A firmy tohoto impéria podnikají nejen u nás, ale i v Německu, Francii nebo Nizozemsku.

Babiš tak bude muset každou případnou choutku usnadnit si vládnutí s pomocí omezení demokracie pečlivě měřit možnou reakcí EU. O tom, že evropské mantinely dobře vnímá, svědčí nejen jeho jasné odmítnutí debat o referendu, které by umožnilo hlasování o vystoupení ČR z unie, ale i vstřícné kroky, jako bylo schválení fiskálního paktu jeho vládou. Opatrně našlapuje i okolo případných změn služebního zákona.

Jakýsi nový Únor se u nás tedy nechystá. Žijeme prostě v jiné době. Jsme sice leckde svědky pokusů „upravovat“ demokracii do podoby, která dává prostor autoritářství, ale nikoliv pokusů celý systém rozbít na nahradit jiným, protože to by v současném propojeném světě vedlo k ekonomickému úpadku.

Právo, 1.3.2018