Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Deabkl zvaný Poche

Deabkl zvaný Poche

V kauze Miroslava Pocheho, kterého prezident Miloš Zeman odmítl jmenovat ministrem zahraničí, jsou obsaženy ingredience, které už známe z minulosti: neúcta k Ústavě na straně nejvyšších představitelů státu, nadřazování osobních zájmů těm obecným i malost naší stranické politiky.

Vše začalo tím, že ČSSD vybrala Pocheho za kandidáta na post ministra zahraničí ze špatných důvodů. Ač o zahraniční politice nepochybně leccos ví, stal se především žolíkem ve vnitrostranickém referendu o účasti ve vládě s trestně stíhaným premiérem, protože nové vedení strany potřebovalo podporu pražské organizace, v níž má Poche velký vliv.

Druhým—a nejzávažnějším—přešlapem v celé kauze bylo prezidentovo odmítnutí Pocheho jmenovat. Nad úctou k Ústavě u něj zase jednou převážily osobní pohnutky a politikaření.

Premiér Babiš mohl ovšem vzniklou ústavní zápletku ústavní cestou vyřešit, kdyby podal k Ústavnímu soudu kompetenční žalobu. Jenže se zapletl do politikaření úplně stejně jako před ním vedení ČSSD a prezident. Svoje vztahy s prezidentem nadřadil Ústavě. Jeho zmatený postup při navrhování složení vlády prezidentovi zůstane ústavní ostudou.

Předseda ČSSD a ministr vnitra Jan Hamáček, který zatím ministerstvo zahraničí řídí místo Pocheho jako jakýsi vedlejšák, těžce hledá ze vzniklé šlamastyky cestu ven. Na Pochem dál trvá, definitivní rozhodnutí prý padne po komunálních volbách v říjnu. Babiš, věrný svému způsobu zacházení s koaličními partnery, mezitím už ale oznamuje, že ho Poche ministrem nebude.

ČSSD se tedy nakonec buď podvolí prezidentovu porušení Ústavy a navrhne jiného kandidáta, nebo spor vyhrotí hrozbou odchodu z vlády. Ani jedno řešení ale už nebude to správné, protože ústupek ČSSD by jen stvrdil porušení Ústavy, zatímco odchod z vlády by vyvolal ústavně-politickou krizi.

V obecnější rovině se je třeba ptát, proč u nás takové ústavně-politické kalamity neustále vznikají. Vždyť kauza Poche navazuje na šestiměsíční vládnutí Babišova kabinetu bez důvěry, což svým svérázným výkladem Ústavy též umožnil Zeman.

Před rokem prezident pro změnu vytáhl mimoústavní postup na tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotku, když se snažil zabránit odvolání Babiše z vlády. A mohli bychom pokračovat dál do minulosti, přičemž výčet by se nedal omezit jen na prezidentství Zemana.

Až budou politici bilancovat u příležitosti stého výročí samostatnosti země naše úspěchy a neúspěchy, možná by se mohli zamyslet i nad tím, proč je u nás tak těžké vládnout podle pravidel A vzpomenout, jaké karamboly právě nadřazování osobních zájmů pravidlům za posledních sto let zapříčinilo.

Právo, 7.9.2018