You are here: Home Members redaktor's Home Demokracie v ANO

Demokracie v ANO

V hnutí ANO se před nadcházejícím volebním sjezdem konají tento týden krajské konference. Na rozdíl od konferencí některých tzv. tradičních stran, které také chystají volební sjezdy, jako jsou lidovci nebo sociální demokracie, mají krajská setkání ANO zvláštní ráz.

Všechny proběhlé konference zatím jednomyslně nominovaly do funkce předsedy Andreje Babiše, který nemá protikandidáta. Ten momentálně cestuje v roli premiéra po východní Asii, a konferencí se ani neúčastní.

Nepotřebuje se na rozdíl od kandidátů na předsedy KDU-ČSL a ČSSD o nic ucházet, představovat krajským konferencím svoje vize, bojovat o hlasy. Vše je dopředu dané.

K  tomu všemu se ještě různí krajští a další představitelé ANO v médiích předhánějí, aby Babišovu nepostradatelnost veřejnosti prodávali jako výsledek jakési demokratické deliberace uvnitř „hnutí“. Dost to připomíná jazyk propagandy před volbami stranických funkcionářů v „lidové“ nebo „socialistické“ demokracii před rokem 1989.

Agilnost mnohých funkcionářů ANO  lze pochopit: vůdce si třeba jejich loajality všimne a ocení ji.  Pokud si ale někteří z nich myslí, že sdělují cosi podstatného i veřejnosti, mohli by šetřit energií. Její zhruba dvoutřetinová většina totiž dobře chápe, že hnutí ANO je osobní projekt bohatého jedince, který s ním stojí a padá.

Lze si představit, že by ANO politicky prosperovalo i v případě, že by Babiš formálně v čele hnutí nestál, ale dál ho fakticky řídil. Nelze si ale představit, že by Babiše někdo v čele nahradil v demokratickém souboji proti jeho vůli, a vedení hnutí převzal. Byl by to rychlý konec ANO.

I proto více než šaráda s „demokratickými“ nominacemi na post vůdce je na krajských konferencích ANO o něco zajímavější souboj o nominace na posty místopředsedů. Ale i zde se nelze ubránit jisté pachuti. Mohou se v „hnutí“ jednoho muže opravdu stát místopředsedy lidé, které by Babiš  osobně neschválil?

Z obecnějšího hlediska není možná tolik zajímavé, že i po třech dekádách budování demokracie může u nás až třetina společnosti podporovat vnitřně autoritářský politický projekt. Dá se to vysvětlit zklamáním z počínání tzv. tradičních stran i ochotou jisté části společnosti obětovat některé demokratické principy zdánlivě fungující efektivnosti vlády silné ruky v čase ekonomické prosperity.

Zajímavější je, že i v prostředí mediální a společenské plurality, se samotní podporovatelé takového projektu více neošívají tváří v tvář frašce, kterou v ANO představuje hra na vnitrostranickou demokracii v podobě „volebních“ konferencí.

Právo, 16.1.2019