Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Den lidských práv dnes a tehdy

Den lidských práv dnes a tehdy

Mezinárodní den lidských práv, který 10.12. připomíná přijetí Všeobecné deklarace lidských práv (10. 12.) má letos u nás pikantní příchuť. 

Zatímco v roce 1988 posnídal den před výročím francouzský prezident Francois Mitterand s představiteli disidentské komunity u nás, přičemž mu po boku seděl Václav Havel, a zatímco v den výročí se na Škroupově náměstí konala i zásluhou mezinárodního tlaku na režim první oficiálně povolená demonstrace v normalizační éře, dnes slyšíme z oficiálních míst o potřebě přehodnotit lidskoprávní politiku, která navazuje na Havlovo prý kýčovité a neproduktivní dědictví „lidskoprávního atlanticismu“.

Jisté je, že čeští politici se na svých cestách do zemí s diktátorskými režimy rozhodně nechovají jako Mitterand v roce 1988. Je ale k takové změně v přístupu k lidským právům i podpoře pro disidenty v diktaturách opravdu vážný důvod?

Mohli bychom samozřejmě argumentovat, že se kupříkladu změnily poměry na mezinárodní scéně v tom smyslu, že věci nejsou v mnoha případech tak černobílé, jako byly v roce 1988. Nestojí proti sobě dva bloky—říše dobra a zla.

Jenže i když kupříkladu Čína dokázala spojit vládu pevné ruky s kapitalismem a životní úroveň stamiliónů lidí se zásluhou reforem zlepšila, nabízí se otázka, zda situace disidentů v Číně je dnes o tolik odlišná od té, v níž byli kdysi disidenti čeští. A zda by mnoho průměrných Čínanů neuvítalo, kdyby o potřebě dodržování lidských práv v Číně promluvil  během návštěvy jejich země třeba i představitel země tak malé, jakou je Česko.

Dopřejme si následující hádanku z oblasti alternativní historie. Byl by český prezident Miloš Zeman obdivován jednou více za to, kdyby v Číně  demonstrativně posnídal s vedoucími disidenty, nebo bude oceňován více za to, že se choval k čínským vůdcům servilně, údajně v zájmu českého byznysu? Nebylo by lepší být pamatován jako vlivný obhájce „bezmocných“ než přítel dnešních čínských mocných, které jednou smete demokratizace úplně stejně jako kdysi smetla ty sovětské a československé?

Každý jsme strůjci svého obrazu. Se Zemanem už asi navždy zůstane spojen obraz politika, který v čínské státní televizi žmoulá Krtečka a tvrdí, aniž by se ho kdo ptal, že  se nehodlá vměšovat do vnitřních záležitostí Hong Kongu, kde právě probíhaly protirežimní demonstrace. Na Mitteranda, ač v běžné politice rozhodně nebyl žádný „disident“, se bude vzpomínat jako na někoho, kdo pomohl na svět svobodě v komunistickém bloku a přispěl tak k pádu bipolárního světa.

Novinky, 10.12.2014