Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Dobyti nebo osvobozeni?

Dobyti nebo osvobozeni?

Diskuze o tom, zda Československo v roce 1945 Rudá armáda „osvobodila“ nebo „dobyla“, je zcela legitimní.  Diskuse přitom v současnosti nemůže dospět k žádnému autoritativnímu závěru, protože se do ní ještě stále až příliš promítají nejrůznější předsudky, osobní zážitky i nánosy propagandy.

K objektivnímu závěru také jistě nedojdeme, když budeme argumentovat, jak to už někteří komentátoři učinili, počtem padlých rudoarmějců. Více než 130 tisíc jich mohlo padnout, ať už Československo „osvobozovali“ nebo spíše „dobývali“.

Záleží tedy především na tom, jak kdo dnes chápe slovo „osvobození“. Ti, kdo ho primárně chápou jako osvobození „od“ (v našem případě od nacistické okupace), jistě vidí příchod Rudé armády jako osvobození, jakkoliv reprezentovala jiný totalitní režim.

Ti, kdo naopak pod pojmem „osvobození“ chápou především návrat svobody („svoboda“ koneckonců tvoří kořen slova „osvobození“), asi příchod Stalinovy Rudé armády jako osvobození mohou jen těžko vnímat.

Na druhou stranu mnozí mohou argumentovat, že na rozdíl od jiných pozdějších sovětských satelitů se od nás Rudá armáda stáhla. A že navzdory silnému sovětskému vlivu u nás po roce 1945 jsme si nástup komunismu v roce 1948 přivodili z větší míry sami. Což by znamenalo, že s námi SSSR tak úplně nezacházel jako s dobytým územím, jehož obyvatelé nemají žádnou volbu.

Ti, kdo mluví o „dobytí“, soudí příchod Rudé armády především z hlediska Stalinových geopolitických plánů, nikoliv podle oficiální „osvoboditelské“ rétoriky té doby. A ke Stalinovým plánům nepochybně patřilo, že území, která Rudá armáda dobyla, považoval Sovětský svaz za svoji sféru vlivu s tím, že v řadě dobytých zemí nastolil krátce po válce komunistický režim.

Je ovšem třeba říct, že přijmeme-li tento argument, pak k tomu, že Československo nakonec Stalin „dobyl“, notně přispěla, stejně jako k nastolení komunistického režimu o tři roky později, sama československá politika. Edvard Beneš a jeho lidé v podstatě pomohli zařadit Československo do sovětské sféry vlivu ještě před koncem války.

K odpovědi na otázku, zda se Rudá armáda chovala jako osvoboditelka nebo dobyvatelka, asi také těžko dospějeme, když budeme vypočítávat, kolik žen rudoarmějci znásilnili, nebo kolik uloupených věcí s sebou odvezli zpět do SSSR. Jde spíše o to, zda Československo mělo v letech 1945-1948 ještě reálnou možnost se ze sovětské sféry vlivu vymanit tak, jako se to podařilo později Rakousku, anebo zda by takový pokus skončil jen návratem Rudé armády do země, která by se odmítla dobrovolně chovat jako dobyté sovětské léno.

 A právě na otázku, kolik jsme měli po roce 1945 reálně vlastní svobody, nelze ani 70 let po skončení války nalézt jasnou odpověď.  Nicméně se zdá, že ti, kdo tvrdí, že Československo bylo „dobyto“ (takže nám Stalin pod hrozbou návratu Rudé armády kupříkladu zakázal i přijetí Marshallova plánu v roce 1947), ale zároveň tvrdí, že jsme si nástup komunismu přivodili sami, se ocitají v částečné logické pasti.

Novinky, 5.5.2015