Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Druhé kolo

Druhé kolo

Za dva týdny půjdou voliči s pravděpodobností hraničí s jistotou vybírat prezidenta ještě jednou, tentokrát ze dvou nejúspěšnějších kandidátů v kole prvním. Je tudíž na místě začít se zamýšlet nad specifiky druhého kola.

 Hlasování v druhém kole ve dvoukolovém většinovém systému by měla většina z nás znát z voleb do Senátu, jenže účast v senátních volbách bývá extrémně nízká. V druhém kole bývá přitom ještě nižší než v kole prvním, a to především proto, že voliči, jejichž favoriti se neprobojovali do druhého kola, k volbám už příliš nechodí. Ti, kteří přece jen přijdou, hlasují většinou podle svých preferencí na pravo-levé škále, anebo prostě „proti“ jednomu ze dvou kandidátů.

 Tato pravidla se tak či onak uplatní i v druhém kole prezidentské volby, přičemž kandidátova příslušnost k pravici či levici, zdá se, bude hrát menší roli než ve volbách do Senátu. Dá se tudíž předpokládat, že jelikož i v druhém kole bude volební účast zřejmě hodně vysoká, a jelikož podle průzkumů budou v druhém kole proti sobě stát kandidáti, které v prvním kole podpořila dohromady zhruba jen polovina voličů, o příštím prezidentovi rozhodne především volba „negativní“. Jinými slovy, volba pro „menší zlo“, jejímž hlavním jmenovatelem přitom nebude kandidátova příslušnost k pravici či levici.

 Před prvním kolem mnoho lidí tvrdilo, že „neměli koho volit“. Obecně se zdálo, že podpora pro jednotlivé kandidáty byla dost mělká. Už v prvním kole tedy mnoho lidí volilo nikoliv kandidáta, s nímž se jednoznačně ztotožňovali, ale spíše někoho, kdo jim nejméně vadil. V druhém kole bude ale tento postoj zcela klíčový.

 Většina těch, kdo půjdu volit v druhém kole, by se měla na tuto relativně novou situaci mentálně připravit. Měli by si uvědomit, že prezidentem nebude jejich favorit, ale že mají zároveň možnost i odpovědnost poslat na Hrad toho ze dvou kandidátů, který má i v takové soutěži jejich „nefavoritů“ potenciál nikoliv být dalším rádoby „největším Čechem“, ale vykonávat svůj úřad civilně a důstojně.

 Kandidáti, kteří se do druhého kola neprobojují, budou samozřejmě svým voličům doporučovat, koho v druhém kole volit. Vzhledem k celkově poměrně vlažným postojům veřejnosti ke kandidátům v prvním kole, nebudou mít ovšem taková doporučení zřejmě velkou váhu.

 Ti z nás, kdo budou patřit možná až k většině voličů, kteří nebudou mít v druhém kole kandidáta, jehož podpořili v kole prvním, by si tak měli především uvědomit, že i prezident, který není první volbou většiny společnosti, reprezentuje nakonec náš všechny.

 Než budeme hlasovat, měli bychom si tak především ujasnit, který ze dvou kandidátů je více transparentní, a do jaké míry je ten který kandidát schopen společnost spíše spojovat než rozdělovat. Zákopových válek mezi nejvyššími ústavními činiteli, často poháněných nezkrocenými osobními ambicemi, jsme si užili už dost.

Právo, 12.1.2013