Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Držme si odstup a nadhled

Držme si odstup a nadhled

Psychologové radí, aby lidé, kteří obdrží emailovou nebo textovou zprávu, která v nich probouzí silné negativní emoce, počkali s odpovědí, až tak říkajíc vychladnou a získali odstup. Nejhorší je odpovídat pod vlivem vzteku a jiných negativních emocí.

Bohužel to přesně se dnes ale děje v reakci na nejrůznější teroristické útoky. Jsou to bezpochyby odporné činy s velmi tragickými důsledky.  Ale politici a komentátoři, kteří jsou často ještě před zjištěním všech faktů ochotní lacině generalizovat, jen pomáhají zvyšovat ve společnosti strach a hysterii. Nepomáhá ani tekutý hněv na sociálních sítích, který se často nějakým strukturovaným přístupem k problémům a fakty nezdržuje.

Série nedávných útoků sestávala z těch, které spáchali skuteční „vojáci“ Islámského státu. Pak z těch, které spáchali „osamělí vlci“ s psychickými problémy, z nichž někteří svůj čin islámským fundamentalismem jen účelově zastřešili.

Ale také z těch, které spáchali lidé, kteří s islámem i islámským fundamentalismem neměli nic společného. V případě mnichovského útočníka, kterého kvůli jeho iránskému původu byli mnozí ochotní okamžitě označit za islamistického teroristu, se ukázalo, že jde o vyznavače extrémně pravicových myšlenek ve stylu Anderse Breivika.

To vše neznamená, že bychom měli islamistický terorismus jakkoliv podceňovat. Jenže bychom zároveň při všem vzteku, zhnusení a momentální bezmoci neměli zapomínat na kontext. V  něm proti sobě stojí relativně malá soldateska kriminálníků se středověkým myšlením, která si říká Islámský stát, a nejmocnější civilizace světa, tedy Západ.

IS i jemu podobné organizace mohou napáchat škody, způsobit smrt tisíců lidí, ale stojí proti civilizaci, která má prostředky vymazat z povrchu země nejen IS ale třeba celý islámský civilizační okruh. To, že takovému pokušení, třeba i s použitím zbraní hromadného ničení, nepodlehne, a pečlivě odděluje vojáky i teroristy od civilistů, a islám od islamistů (tedy individuální vinu od kolektivní-), je to, co ze Západu tak úspěšnou civilizaci udělalo.

I Západ se přitom učil z vlastních chyb. Totalitní výhonky západní civilizace ještě ve 20. století neváhaly, stejně jako dnes islamističtí fanatici, likvidovat nebo odsouvat na základě kolektivní viny celá etnika a národy. K podobným opatřením sáhly i některé demokracie během války nebo těsně po ní. Dnes jsou pro Západ taková řešení nepředstavitelná, jakkoliv si někteří populističtí politici s principem kolektivní viny s chutí pohrávají.

Nelze než opakovat, co už vyslovilo mnoho chytrých lidí, a co zní bohužel dnes už trochu jako klišé. Teroristi nás porazit nemohou. Mohou jen doufat, že západní společnost zaséváním strachu natolik znejistí, že klesne na jejich středověkou úroveň.

Tedy, že bez rozlišování vinných od nevinných, či bez rozlišování  uprchlíků od těch před nimiž prchají, přijme také nějakou verzi svaté války. Nebo že podlehne kolektivním bludům, kupříkladu o tom, jak několik miliónů muslimů na jejím území zavede i pro Evropany právo šária. Ve skutečnosti prohrajeme  jen tehdy, když naše mocná civilizace začne uvnitř sebe sama opět stavět hranice a přemůže ji nenávist.

Jelikož máme  v tom, co někteří zcela přemrštěně nazývají „válkou“, co do činění s jednotlivci a bojůvkami, jejichž zbraněmi jsou výbušniny a ruční zbraně, ale často jen nože či nyní nově automobily, bylo by opravdu paradoxní, kdyby se civilizace, která může stisknutím tlačítka zničit celý svět a má k dispozici armády vyzbrojené superzbraněmi, v souboji s nimi zhroutila. Nepochybně bychom pak museli dojít k závěru, že skutečný důvod našeho pádu spočíval mnohem více v nás samých, než v hrozbě islamismu, o které dnes každý mluví.

Novinky, 29.7.2016