Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Duhová koalice je nesmysl

Duhová koalice je nesmysl

Duhová koalice, v níž by spolu vládli občanští demokraté, zelení, křesťanští demokraté a sociální demokraté, je projekt, který jeho autor—šéf ODS Mirek Topolánek—nemohl myslet vážně.

 

Když už se Topolánek odhodlal pozvat ČSSD do vlády, není jasné, proč by v ní měly být reprezentovány všechny nekomunistické strany v situaci, kdy ODS a ČSSD mají společně pohodlnou většinu. Už jejich velká koalice by jistě měla mnoho problémů v hledání společných rozhodnutí a kompromisů. Hledání kompromisů v duhové koalici by bylo několikanásobně složitější.

 

ČSSD také nemá žádný důvod k tomu, aby ve vládě bojovala s přesilou tří stran, které původně chtěly vytvořit svou vlastní koalici. Pokud by ve vládě byla, jistě by v ní chtěla být jako rovnocenný partner ODS.

 

Topolánkův nápad je kontraproduktivní i proto, že by z KSČM učinil jedinou opoziční stranu. Její preference by během trvání duhové koalice nepochybně rostly—a to zejména na úkor ČSSD. 

 

Je také už dnes poměrně jasné, že navzdory vypjaté předvolební rétorice se šéf ČSSD Jiří Paroubek dokáže domluvit s ODS coby silným partnerem, ale že po svých zkušenostech s lidovci v právě končící vládní koalici udělá vše proto, aby nebyli v příští vládě. A jistě nebude chtít usnadnit cestu do vlády ani zeleným, jejichž povolební počínání vidí jako zradu levice.

 

Jediným reálným většinovým řešením tak zůstává velká koalice ODS a ČSSD. Ta může mít různé formy. Společná vláda může být například plně politická. Anebo může velká koalice jen zaštiťovat z parlamentních lavic vládu odborníků. Může to být koalice na celé čtyři roky anebo jen na přechodné období. Velká koalice může mít i formu nové opoziční smlouvy: ODS by vládla v jednobarevné menšinové vládě, kterou by ČSSD podporovala.

 

Jisté ale je, že už od vyhlášení volebních výsledků je velká koalice nejpravděpodobnějším řešením. Není asi řešením nejlepším, jenže v politice se řešení odvíjejí nejenom od idealistických úmyslů, ale také od konkrétního rozložení mocenských karet a taktických zájmů. Čím dříve to politici uznají, tím dříve skončí současné přešlapování.