Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Estráda a demokracie

Estráda a demokracie

Nemalá část médií přistupuje k soudnímu procesu s faktickým lídrem Věcí veřejných Vítem Bártou kvůli údajné snaze kupovat si s pomocí úplatků loajalitu některých členů strany jako k jakési televizní estrádě. A soudní líčení s Bártou a Jaroslavem Škárkou, který je na rozdíl od Bárty obviněn nikoliv z uplácení ale z přijetí úplatku, vskutku pokleslou estrádu nebo reality show připomíná.

Jenže tato estráda má bohužel poměrně zničující účinky na poslední zbytky důvěry občanů této země v demokracii. Hlavním problémem přitom není fraška čtvrté cenové skupiny, kterou ve svých výpovědích, vzájemném osočování i trapném emocionálním vydírání předvádějí hlavní aktéři.

I do slušné společnosti se občas vloudí podvodník nebo pobuda s nekalými úmysly. S tím se musí počítat, a demokracie coby systém počítající s tím, že lidé nejenže nejsou dokonalí, ale naopak mají v průměru spoustu špatných vlastností, si s tím ve své zdravější podobě umí poradit.

Ta naše ale nikoliv, což je také hlavní problém kauzy Bárta. Současnou politicko-soudní a především mediální estrádu okolo Bárty by totiž bylo možné poměrně lehce proměnit jen v epizodu, pokud by demokracii brali vážně alespoň koaliční partneři Věcí veřejných.

Za současný zničující účinek Bártova procesu na demokratický proces u nás nesou hlavní vinu občanští demokraté a TOP 09. Především tyto dvě strany měly už dávno dojít k závěru, že je nemožné jakékoliv jejich další setrvání v koalici s uskupením, které šlo do politiky coby politická divize velké bezpečnostní agentury s cílem profitovat ze státních zakázek, a které nese veškeré znaky sekty ovládané nyní souzeným Bártou.

Pravda, budeme-li féroví, premiér Petr Nečas se o odříznutí některých ministrů VV před rokem pokusil, a svoje dílo, které by skončilo nejspíš pádem koalice, nedokonal především proto, že prezident Václav Klaus protiústavně odmítnul odvolat ministra, kterého premiér odvolat chtěl. Jenže právě v tomto okamžiku se měl Nečas vzepřít, pokud by mu byla přednější demokracie než politické kalkulace.

Od tohoto okamžiku se vztahy uvnitř koalice, které bylo před tím možné ještě nazírat jako vzájemné politické postrkování tří stran, změnily ve frašku. Především bylo právě od této krize, která vznikla kvůli odhalením Bártových plánů před vstupem do politiky, jasné, že jedna z vládních stran není skutečně politická strana, ale jakýsi podivný, poměrně nebezpečný spolek se záměry které nemají nic společného s demokratickou politickou soutěží a politikou chápanou alespoň do jisté míry jako naplňování veřejných zájmů.

Zároveň se začaly na případech Kristýny Kočí a dalších údajně uplácených politiků Věcí veřejných vyjevovat praktiky, které skutečně patří spíše někam do světa bezpečnostních služeb, a to ještě služeb třetí kategorie. Zároveň bylo dosti pravděpodobné, že stejné šmírácké, odposlouchávací a úplatkářské praktiky, které začaly vyhřezávat z Věcí veřejných, bude Bártova strana používat proti ODS a TOP 09.

Co je možná ještě horší, je docela reálná spekulace, která automaticky napadne nejednoho pozorovatele patologického koaličního koexistování, že vládní ODS a TOP 09 se véčkařů zatím nezbavily jenom proto, že, řečeno lidově. „Bárta na ně něco má“. Nebo, lépe řečeno, „něco má“ na jejich čelné představitele, a možná i na prezidenta. Jak si jinak vysvětlit jejich zcela nepochopitelnou shovívavost ke straně, kterou by v každé slušnější demokracii už dávno poslali do propadliště dějin?

I nynější nechutná „estráda“ okolo Bártova procesu by se dala rychle utnout, kdyby ODS a TOP 09 jednoduše řekly, že v koalici se spolkem, jako jsou Věci veřejné, dál nebudou, protože se to neslučuje s jakoukoliv demokratickou kulturou. Místo toho musíme uprostřed této frašky snášet neumětelství ministrů za VV ve vládě, poslouchat jejich nejapná vysvětlení dalších a dalších průšvihů, jakou jsou například ty Josefa Dobeše.

Dál se hraje hra na legitimní koalici, která má prý před sebou důležité reformy, prováděné pro blaho ratingových agentur a údajně i národa. Ministrům za stranu, která se stále více jeví jako poměrně nebezpečný spolek psychopatů, protékají přitom pod rukama stovky miliard.

Žádná z vládních reforem nemůže mít jakoukoliv dlouhodobou legitimitu, pokud byla přijata s pomocí Věcí veřejných, takže se chtě nechtě nabízí úvaha, že ODS a TOP 09 vlastně vyhovuje kouřová clona skandálů, které generují VV. Pak se ovšem nelze vyhnout nepříjemné otázce „proč asi?“

Neochota ODS a TOP 09 udělat v zájmu české demokracie jediný možný krok a spolupráci s VV ukončit, bude mít navíc i devastující dopady na českou pravici obecně. Ta si připravuje podobné „Waterloo“ jako ta slovenská.

Takový scénář je o to reálnější, že v případě, že bude Bárta odsouzen, budou se ODS a TOP 09 nejspíš tvářit, že je vše v pořádku, a že ve vládě sedí s véčkaři, kteří jsou „čistí“, zatímco většině národa bude jasné, že sektu vždy řídí její guru, a to i když je ve vězení.

Pokud bude Bárta naopak osvobozen, budeme svědky neuvěřitelných licoměrností v podobě snah přesvědčit veřejnost, že spolupráce s VV je vlastně v pořádku, a že možná není od věci vrátit „očištěného“ Bártu do ministerského křesla. V demokracii u nás bude po tom všem věřit už opravdu jen hrstka lidí.

Deník Referendum, 13.3.2012