Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Evropská levice ožívá

Evropská levice ožívá

Často dnes slyšíme, že dělení politického spektra na pravici a levici je překonané. Tradiční strany pravice i levice se posunuly v posledním čtvrtstoletí do politického středu, v některých zavedených demokraciích spolu dokonce pravidelně vytvářejí velké koalice.

Jedním z důvodů je skutečnost, že velké nadnárodní firmy i globálně fungující finanční kapitál tlačí národní politiku k takovému fungování, které je pro ně výhodné. Dokud výhody tohoto „umetání cestiček“ pro globalizovanou ekonomiku převažovaly nad nevýhodami, nic moc se nedělo. Levice a pravice se pravidelně střídaly u vlád, přičemž se levice v  podobě nejrůznějších „třetích cest“ podřídila logice neoliberalismu.

Vítězné tažení globalizace ovšem začalo v poslední dekádě přinášet stále nové výzvy v podobě nejen vytváření ekonomických protektorátů z celých států, jak se to stalo v Řecku, nebo masové migrace, ale i rostoucích nerovností, mizení celých průmyslových odvětví a sociálních dislokací v mnoha západních zemích.

Novodobí populisté toho využili a nabízejí v podstatě dva druhy populismu. Na jedné straně ten, který slibuje „nacionalizaci“ politiky, ekonomiky a bezpečnosti; na straně druhé ten, který reprezentují oligarchové. Ti slibují, že tradiční politiku nahradí expertním vládnutím a přívětivým autoritářstvím. Oba tyto proudy populismu přitom vyvlastňují levici její tradiční témata i voliče.

Zdá se ovšem, že nástup populismu začíná už téměř odepsanou demokratickou levici probouzet k životu. V USA málem v demokratických primárkách Hillary Clintonovu porazil „levičák“ Bernie Sanders. Ve Francii má slušné šance na vítězství v prezidentských volbách levicový liberál Emmanuel Macron. A v Německu polil sociální demokracii živou vodou příchod Martina Schulze do jejího čela.  V Itálii se formuje z jednoho křídla středolevé Demokratické strany Matteo Renziho nová levicová strana. Ožili i rakouští sociální demokraté.

Dokonce i ti čeští začínají konečně chápat, že globalizace je nejen ekonomická příležitost, ale i socio-ekonomická výzva, a že nazrál čas chopit se témat, jako je masivní odliv kapitálu nebo nerovné zacházení se zaměstnanci týchž nadnárodních firem v různých zemích. A že ani daňový systém nemusí být nutně nastaven tak, aby primárně vyhovoval zahraničním investorům.

Vždyť k čemu je nám ekonomický růst, když z něho nakonec profitují nikoliv primárně čeští zaměstnanci, ale konta nadnárodních společností?

Zdá se prostě, že turbulence posledních let konečně pomohly levici si uvědomit, že s nástupem globalizované ekonomiky nezmizela témata, která ji tradičně definovala. Nerovnosti a vykořisťování fungují dál, i když globálněji.

Možná tedy ještě s odepisováním levice počkejme--zejména pokud v Evropě dosáhne zásluhou úspěchů ve velkých zemích takového vlivu, že začne svoji politiku „nadnárodně“ koordinovat. 

Právo, 1.3.2017