Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Evropská unie hraje s Tureckem politické šachy

Evropská unie hraje s Tureckem politické šachy

Nedávné dohody Evropské unie s Tureckem nepřestávají budit vášně. Podstatou dohod, jak známo, je, že Turecko se zavázalo, že omezí příliv uprchlíků ze svého území do Evropy a bude brát zpět uprchlíky, kteří se navzdory jeho snahám přeplaví z Turecka do Řecka, načež EU odebere stejný počet uprchlíků přímo z utečeneckých táborů v Turecku.

 To vše výměnou za miliardovou finanční pomoc Turecku a příslib Unie, že pokud splní příslušné podmínky, EU umožní Turkům bezvízové cestování do Unie a urychlí jednání o tureckém členství.

Argumentů proti těmto dohodám je mnoho. Jsou prý nemravné, protože Turecko porušuje lidská práva. EU se také prý nechává Tureckem vydírat, což ukazuje na její slabost. Vracení uprchlíků prý navíc odporuje mezinárodnímu právu.

Jako by turecký prezident Erdogan chtěl některá z těchto varování potvrdit, zpochybnil v posledních dnech turecké snahy plnit některé z podmínek pro zavedení bezvízového cestování (kupříkladu změny v tureckých protiteroristických zákonech, které EU kritizuje), a zkouší také, jak daleko mu ustoupí Německo, nejmocnější evropská země, v jeho žalobě na německého satirika Jana Böhmermanna, který nedávno Erogana veřejně zesměšnil.

Potíž s jednostrannou kritikou dohod s Tureckem spočívá v tom, že Evropská unie nemá momentálně lepší řešení. Pokud by EU dělala politiku důsledně idealistickou, mělo by to zřejmě za následek opětovné výrazné zesílení přílivu běženců v době, kdy Unie ještě nereformovala svůj azylový systém a systém pohraniční ochrany na svých vnějších hranicích. Alternativou k idealismu je, že se EU sníží, tlačena okolnostmi, k jakési novodobé verzi „realpolitik“, což je v dané situaci v podstatě výměnný obchod s Tureckem, v němž je nad některými ideály třeba přivřít oči.

Někteří obzvláště ostří kritici Bruselu v národních státech, včetně České republiky, zejména rádi poukazují na to, že EU se jeví jako velmi slabá, když na takový ponižující obchod s Tureckem přistoupila. Zapomínají ale dodat, že EU je společným výtvorem svých členských zemí, a skutečnost, že byla na uprchlickou krizi nepřipravená, je výsledkem absence společné vize a jednání v minulosti. A pomíjejí, že EU nehraje s úplně slabými kartami.

Osmdesátimiliónové Turecko má na svém území o milión běženců víc než celá půlmiliardová Unie. Miliardy eur, které mu Unie slíbila na řešení uprchlické kalamity na jeho území, jsou pro Turecko velmi důležité, a Erdogan si tudíž dobře rozmyslí, zda je v jeho zájmu dohody s Unií opravdu torpédovat.

Hraje se tedy, jak to v mezinárodních vztazích bývá, jakási přetahovaná, která ovšem nahrává spíše Unii. Ta potřebuje především získat čas na zavedení účinných opatření, která ji pomohou lépe zvládnou případný nový nápor uprchlíků. A ačkoliv se Brusel oficiálně pohoršuje nad zavřením hranic některými státy na balkánské trase, skutečnost, že uprchlíci v současnosti nemohou z Řecka na sever, též posiluje vyjednávací pozici EU.

Jinými slovy: ve válce nervů s Tureckem hraje čas především pro EU. I podmíněné zrušení vízové povinnosti pro Turky, navržené Evropskou komisí, je v tomto kontextu taktickým tahem. Ti, kdo tvrdí, že dočasné obětování některých našich hodnot bude mít na Evropu devastující účinky, by si možná měli připomenout časy evropské „realpolitik“ z dob před pádem komunismu. Nakonec nad komunismem zvítězila nejen tato západoevropská politika, ale i hodnoty Západu.

ČRo Plus, 11.5.2016