Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Evropské dilema v maďarském referendu

Evropské dilema v maďarském referendu

V Maďarsku se 2. října uskuteční referendum, v němž voliči budou odpovídat na otázku: „Chcete, aby Evropská unie nařizovala povinné přemístění osob bez maďarského občanství do Maďarska bez souhlasu maďarského parlamentu?“

Dá se očekávat, že většina maďarských voličů odpoví „ne“. Co se ale bude dít potom?

Pokud by premiér Viktor Orbán využil očekáváné „ne“ povinným kvótám nikoliv jako pouze poradní hlas lidu, ale naopak jako závazné stanovisko při unijních jednáních o otázkách migrace, nasměruje svoji zemi do přímé kolize s EU a vystaví ji další těžké zkoušce.

 EU může argumentovat, že Maďarsko spolu se Slovenskem už podalo proti schválení kvót na podzim roku 2015 žalobu k Evropskému soudnímu dvoru a mělo by vyčkat jeho rozhodnutí. A že situaci zbytečně vyostřuje i proto, že se jeho referendum týká ještě zásadnější věci—tedy jednostranného nadřazení domácího referenda už dříve přijatým evropským smlouvám, včetně unijní „ústavy“ v podobě Lisabonské smlouvy. 

Pokud Orbán neustoupí, vypukne v EU v lepším případě „ústavní“ bitva. Horší by bylo, pokud v reakci na jednání Maďarska zvítězí politické emoce, jak to už nyní předvedl  lucemburský ministr zahraničí Jean Asselborn. Ten v reakci na maďarský přístup k uprchlíkům a údajné porušování evropských hodnot, volá po vyloučení Maďarska z EU.

Asselbborn sice zabalil tuto politickou výzvu do úvahy, že by se tak mělo stát na základě „ústavního“ mechanismu, který unii umožní zbavit se zemí, které porušují evropské hodnoty. Jenže takové hodnoty nejsou nikde jasně definovány, což komplikuje i současné řízení Evropské komise s Polskem kvůli jeho zacházení s Ústavním soudem. A přijetí ústavního mechanismu potřebného k vylučování „neposlušných“ zemí je nereálné.

Takže kdyby na případné vylučování nakonec došlo, byla by to jen mocenská politika silnějších vůči slabším, což by nejen šlo proti smyslu evropského integračního projektu, ale mohlo by to mít dalekosáhlé geopolitické důsledky. I proto by vnitřní spory EU o „hodnoty“ či porušování smluv měly řešit především soudní orgány unie.

Což samozřejmě neznamená, že by EU neměla spustit debatu o tom, jak—bez hrozeb vylučování—tlačit k jednání  v souladu s evropským právě země, které se mu odmítají podřídit.

Právo, 14.9.2016