Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Evropské volby jako řeč symbolů

Evropské volby jako řeč symbolů

Volby do Evropského parlamentu, které se budou konat v květnu 2019,  se ve srovnání s ostatními volbami u nás vyznačují několika zvláštnostmi. Každá strana kupříkladu staví jen jednu celostátní kandidátku. A mnozí voliči se rozhodují spíše na základě toho, co pro ně ta která strana ve vztahu k EU symbolizuje, než na základě programů stran.

Určité množství voličů samozřejmě setrvačně volí „svoji“ stranu. Ale protože k volbám do EP chodí voličů málo, a jsou to spíše lidé vzdělanější a ve vztahu k EU motivovanější, je pro mnoho z nich důležité, co ta která strana ve vztahu k EU vyzařuje. A zda politik, který stojí v čele její kandidátky tyto postoje reprezentuje.

Nejmenší problém v tomto směru budou mít protievropské strany. Největší naopak občanští a sociální demokraté.

ODS se pod vedením Petra Fialy posunula k jakémusi „umírněnému eurorealismu“,  ale v EP ji doposud reprezentoval Jan Zahradil, který je pohrobkem radikálního euroskepticismu Václava Klause. Pro mnoho příznivců ODS to musí být dost matoucí.

ČSSD se naopak prezentovala jako proevropská strana, ale lídrem její eurokandidátky byl k EU stále více kritický Jan Keller. I voliči ČSSD museli být poněkud zmateni. Zejména když Keller hlasoval často jinak než proevropští europoslanci ČSSD, jako Miroslav Poche, i většina socialistické frakce v EP.

S jiným druhem symboliky mají problém tři menší strany, které se všechny hlásí k Evropské lidové straně—lidovci, TOP 09 a Starostové. Pro řadu voličů může být záhadou, proč tyto tři strany, které vystupují v EP stejně, uvažují o oddělených kandidátkách. Vyčuhuje z toho stranická malost, která leckoho odpuzuje.

Se zájmem budou asi mnozí sledovat kandidátku a evropskou agendu pirátů, kteří se stále více profilují jako v podstatě středové liberální hnutí. Pokud by se hlásili k evropským liberálům, může se stát, že se jejich případní europoslanci potkají ve stejné frakci se zástupci hnutí ANO.

Zvýraznilo by to kontrast mezi oligarchickým projektem, které si na liberální stranu jen hraje, a skutečným hnutím, které bylo kvůli svému jménu spojováno s anarchismem, ale vyprofilovalo se do podoby liberálního subjektu. Souboj mezi těmito novými formacemi může přitom předznamenat budoucí podobu české politiky.

Právo, 1.12.2018