Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home George Soros jako fackovací panák

George Soros jako fackovací panák

Americký miliardář a filantrop maďarsko-židovského původu Geroge Soros se stal pro středoevropské nacionalisty jakousi dnešní obdobou někdejšího západního imperialisty, který s pomocí piklů mařil zdárné budování komunismu. Útoky na něj jsou především jakýmsi lakmusovým papírkem, kterým lze měřit odpor části středoevropských politiků k liberální demokracii.

Soros  jistě není prvoplánový kladný hrdina z černobílého politického komiksu. Bohatství získal spekulacemi na finančních trzích, a měl přitom ostré lokty.

Po pádu komunismu se ale rozhodl nemalou část svých peněz investovat do podpory „otevřené společnosti“, což je koncept liberální demokracie, která se opírá nejen o demokratické politické instituce, ale i o občanskou společnost, a je tolerantní k menšinám. Osvojil si ho, když studoval filozofii na London School of Economics pod vedením filozofa Karla Poppera.

Po pádu komunistického režimu ve východní Evropě, zejména pak v zemích Visegrádu, utratil miliardy dolarů na podporu občanské společnosti. Celá řada dnes významných neziskových organizací a nadací, které pomáhají menšinám a vzdělávacím projektům, by bez Sorosovy pomoci neexistovala.

Stál též za projektem Středoevropské univerzity, která původně měla sídlit v Praze, ale nakonec se kvůli odmítavým postojům zejména Václava Klause, usídlila v Budapešti. Dnes je v žebříčcích světových univerzit hodnocena jako nejlepší univerzita ve střední Evropě.

Postoje středoevropských politiků k Sorosovi jsou od počátku jeho působení v našem regionu ovlivněny tím, jak kdo vnímá roli občanské společnosti, a jaký má postoj k liberální demokracii obecně. Politici s autoritářskými sklony a politici vnímající demokracii povrchně jen jako „klid k práci“ pro politickou většinu vygenerovanou jednou za čas volbami, vidí pluralitní občanskou společnost nikoliv jako partnera, ale jako konkurenci. Sorose, který do občanské společnosti investuje, vnímají pochopitelně jako hrozbu.

Stal se tak terčem místy až nenávistné kampaně ze strany maďarského premiéra Viktora Orbána, která vrcholí nyní, před nadcházejícími volbami. Snahy maďarské vlády vypudit z Budapešti Středoevropskou univerzitu dokonce vedly ke kolizi s Evropskou komisí. Sorosovo jméno se skloňuje i v současném Polsku, kde se vede ideologická bitva o míru polského příspěvku k pronásledování Židů během holokaustu.

K  útokům na Sorose se nyní přidal i slovenský premiér Robert Fico, který tlak prezidenta Andreje Kisky na odstoupení nebo restrukturalizaci svojí vlády po vraždě slovenského investigativního novináře líčí jako konspiraci, za níž stojí Soros.

Což o to, Soros je znám i tím, že se občas sám zapojí do politických kampaní. Podporoval ukrajinský Majdan, vystupoval aktivně proti Donaldu Trumpovi v USA, zapojuje se do evropských debat o migraci i budoucnosti EU. Ale jak už poznamenali někteří komentátoři, jeho politická angažmá jsou na rozdíl od různých regionálních oligarchů vždy otevřená, nikoliv konspirativní.

Osobně jsem se Sorosem spolupracoval v minulosti třikrát. Financoval po dva roky spolu s americkou vládou výzkumý ústav nazvaný Open Media Research Institute, který byl začátkem 90 .let pražským pokračováním Výzkumného ústavu Radia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda z Mnichova. Působil jsem také nějaký čas ve správní radě jeho Open Society Fund v Praze, a později ve správní radě Central European Trust for a Civil Society, což byla nadace, kterou vytvořilo pět největších amerických nadací za účelem poskytování grantů občanským sdružením napříč východní Evropou.

Soros nikdy do práce těchto organizací sám nezasahoval, nikdy neurčoval jejich konkrétní agendu. Pokud se politicky angažoval, činil to sám za sebe. Nemusíme s ním souhlasit, ale je vždy jasné, kde a proč stojí.

Útoky různých politiků v našem regionu na Sorose bohužel mají ještě jednu dosti nevábnou dimenzi. Často se za nimi skrývá nevyslovený (a v maďarském a polském případě bohužel i už často otevřený) antisemitismus. Zdá se, že se někteří středoevropští politici nepoučili z toho, že kdykoliv se v historii Evropy začal objevovat jako nástroj politiky antisemitismus, jakkoliv halený do hávu boje s kosmopolitismem a údajnými konspiracemi „globálně“ operujících elit, nedopadlo to dobře.

Novinky, 9.3.2018