Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Globální Majdan

Globální Majdan

Protesty na kyjevském hlavním náměstí lze vnímat jako izolovaný konflikt mezi mocnými a zdánlivě bezmocnými v jedné zemi, na jehož konci „bezmocní“ slaví vítězství, ale také jako další předzvěst událostí mnohem globálnějších. Svojí typologií totiž dění na Majdanu navazuje na celou řadu podobných revolucí v různých koutech světa v posledních letech.

Stále zřetelněji se ukazuje, jak zásadně moderní komunikační technologie mění povahu politiky. Sociální sítě na internetu mají nejen schopnost pronikat za clonu oficiálních informací, ale také vytvářet silné emoce, jakož i mobilizovat velké počty lidí. V krizích pak umožňují organizátorům demonstrací reagovat často pružněji než státní moc.

V konfliktech, jako je nyní ten ukrajinský, nebo jakými byly arabské revoluce, máme co do činění se střetem rigidních hierarchií, zaštítěných ozbrojenými složkami, s „měkkou silou“, fungující v podobě sítí, které spolu různým způsobem komunikují a spolupracují, ač mohou mít docela odlišné konečné cíle. Na Majdanu se takto dočasně spojila umírněná opozice s radikály.

Je téměř neuvěřitelné, že tato „měkká síla“ dokáže nakonec povalit režim, který je ozbrojený až po zuby, a za nímž stojí kupříkladu mocné Rusko. I to souvisí s povahou moderních komunikačních technologií. Vytvářejí jakési emoční pole, které postupně zachvacuje a rozleptává i opory režimu.

V minulosti mohly autoritářské režimy revolty uhasit cíleným násilím, jako je střelba do demonstrantů. V prostředí sociálních sítí taková akce funguje ale spíš jako neprozřetelné rozfoukání ohně. Moderní komunikační prostředky prostě dokážou neobyčejným způsobem zesilovat intenzitu, s níž „majdany“ vyzařují do světa, což činí mocenské struktury nejistými. 

Na Ukrajině se nezdálo být nic snadnějšího, než na Majdan poslat tanky, povstání rozdrtit, opozici pozavírat. Ukázalo se ale, že „měkká síla“, kterou Majdan v nebývalé intenzitě vyzařoval dovnitř Ukrajiny i za hranice, rozleptala i jednotu ozbrojených sil a dalších mocenských opor režimu. Janukovyč si prostě nemohl být jistý, že se rozkaz k útoku na Majdan nezmění v občanskou válku, do které se zapojí různé části armády.

Tato hnutí mají ovšem i svoje slabiny. Jakmile se po vítězství opozice rozplyne společné „emoční pole“, které drželo dohromady různé části občanské společnosti, staré struktury se přeskupí, přičemž často cynicky zneužijí hlavní hesla revoluce a vtáhnou do svých řad některé zkorumpovatelné lídry opozice. I ukrajinský Majdan se tak snadno může stát jen další zářivou bublinou, která se rozprskne a zmizí jako arabská jara.

Jisté je, že vývoj, který jsme sledovali v minulých dnech na Majdanu, se bude v různých variacích opakovat i jinde. Bát by se měli dozajista vládci všech autoritářských režimů, ale v bezpečí nejsou ani západní liberální demokracie.

 Jisté rysy toho, co jsme sledovali na Majdanu, měla totiž před časem i hnutí jako Rozhořčení ve Španělsku nebo Okupujte Wall Street v USA. Ta sice po čase usnula, ale zdá se, že jiskry, které mohou v současném světě rozžehnout nové „majdany“, nemusí být nikterak silné, protože skutečný požár z nich vytvoří právě sdílené emoce, které se rychle šíří s pomocí sociálních sítí.

Právo, 26.2.2014