Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Havel a současná bezmoc mocných

Havel a současná bezmoc mocných

Nedožité osmdesátiny Václava Havla jsou příležitostí připomenout, že Havel jako jeden z prvních světových politiků varoval už začátkem 90. let před negativními dopady ekonomické, technologické a komunikační globalizace, pokud bude ponechána sama sobě. Dnes se tato jeho varování ukazují jako téměř věštecká.

Havel opakovaně upozorňoval na rizika toho, co nazýval „tupým samopohybem industriální civilizace“. Měl tím na mysli nejen nekontrolované globální šíření technovědy, která se zrodila na Západě, ale i politicky neregulované fungování „neviditelné ruky trhu“ v globálním měřítku.  

Argumentoval, že pokud tento proces nebude doprovázen politickou a morální odpovědností, může být nebezpečný do té míry, že naší civilizaci hrozí sebezničením. Nabídka „globální“ odpovědnosti přitom dle jeho soudu ležela především na bedrech Evropy, která západní modernitu zplodila.

Mnohým zněly tyto Havlovy výzvy jako fráze. Někteří komentátoři dokonce psali o intelektuálních večerníčcích pro znuděnou západní společnost. Měli pravdu v tom, že Havel zůstal i v roli politika především intelektuálem. Věřil, možná naivně, v moc slova, které si nakonec najde svoje politické adresáty.

To, před čím opakovaně varoval a k čemu vyzýval, ale pouhé „večerníčky“ bohužel nebyly. Zejména v posledním desetiletí jsme svědky stále většího počtu globálních výzev a kalamit, které národní politika už svými „lokálními“ prostředky není schopná řešit. V samotných národních státech přitom převážila stále více zbyrokratizovaná „samozřejmost“ politického a civilizačního provozu, před kterou Havel varoval už ve svém eseji Politika a svědomí z roku 1984.

„Politiku“ do tohoto odlidštěného provozu, v němž se tradiční politické strany jeví jako bezmocné a nudné, stále více vnášejí populisté a autokraté, kteří slibují ráznou nápravu. Neslibují ovšem, jak si to představoval Havel, že se pokusí ve spolupráci s politiky v jiných zemích vytvořit globálně fungující systém politické správy, které by dostal „tupý samopohyb“ globalizace pod kontrolu. Slibují, že se zabarikádují za národními hranicemi a obnoví slávu národního státu--třeba i s pomocí vlády silné ruky.

V tomto světě „bezmoci mocných“ rychle narůstá frustrace „bezmocných“.  A čím bezmocnější tradiční politické strany a politici vůči globálnímu samopohybu jsou, tím „šílenější“ jsou návrhy a prohlášení těch, kteří slibují „masám“ rychlou nápravu. Havel by dnes nejspíš hlasitě varoval, že se nebezpečně přibližujeme možnosti skutečného karambolu.

Právo, 5.10.2016