Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Historie v politice je třaskavina

Historie v politice je třaskavina

Mezi Polskem a Německem se rozhořívá politický spor ohledně plánů současné polské vlády žádat, aby Německo uhradilo škody, které Polsku způsobila nacistická invaze. Je to riskantní hra.

Poválečné uspořádání bylo založeno na sérii dohod a interpretací minulosti, které ve svém souhrnu dodnes tvoří základy vztahů mezi státy v Evropě. Patřilo k ní i začlenění Německa do Marshallova plánu a později evropské integrace a odpis většiny německých  válečných dluhů na konferenci v Londýně v roce 1953. Později pak i vítěznými mocnostmi v roce 1990 uzavřená "Smlouva o konečném uspořádání vztahů k Německu", která za 2. světovou válkou udělala právní tečku. 

Otázku reparací se před časem pokoušela otevřít řecká vláda, i když Řecko podepsalo protokol, kterým smlouvu z roku 1990 uznalo. Polsko se ale reparací oficiálně vzdalo už v roce 1953, což pak znovu potvrdilo v roce 1970.

Když dnes namítají někteří představitelé polské vlády, že taková rozhodnutí byla učiněna komunistickým Polskem, takže se jimi dnešní Polsko necítí vázáno, pouští se na tenký led. Německo dneška by teoreticky mohlo tvrdit, že ono naopak tedy nesnese žádnou odpovědnost za dobu nacismu, ač ji po válce pod tlakem vítězných mocností uznalo, a přišlo přitom kupříkladu o rozsáhlá území právě ve prospěch Polska.

Jinými slovy: ač se v Evropě po 2. světové válce měnily režimy, základní mezinárodní dohody zůstávaly v platnosti. Kdyby se tato stavba zhroutila, lze si kupříkladu představit, že by Německo mohlo žádat o navrácení těch území, která jsou dnes součástí Polska.

I v současnosti jsme svědky toho, co způsobil politicky motivovaný vpád historie v otázce Krymu do vztahů mezi Ukrajinou a Ruskem. Po uvalení západních sankcí bylo vedlejším produktem i oživení otázky německých reparací Rusku--navzdory výše zmíněným dohodám.

Je prostě vždy riskantní, když politici začnou kvůli vlastním potřebám přepisovat či vykládat historii v situacích, kdy se už na základě vzájemného srozumění mnoha států a dohod její interpretace usadila do jisté stabilní, mezinárodně uznané podoby.

Polsko by mělo být nanejvýš opatrné už proto, že částečně hraje v podobě tlaku na reparace ruskou hru. A kdyby se mu podařilo probudit běsy historického revizionismu i v Německu a jinde, bude nakonec sčítat ztráty především ono. Spolu s ním pak celá střední Evropa, protože relativně slabé státy v zóně mezi Německem a Ruskem nakonec na destabilizaci Evropy vždy doplatily nejvíce. 

Právo, 16.8.2017