You are here: Home Members redaktor's Home Holešovslá výzva a demokracie

Holešovslá výzva a demokracie

Protesty, kterých se pod záštitou Holešovské výzvy v minulých dnech zúčastnily tisíce lidí po celé zemi, byly některými politiky a komentátory kritizovány jako útok na demokracii.

Samotný text výzvy  ovšem nikterak protidemokratický není. Její autoři žádají demisi vlády i prezidenta,  a jmenování dočasné vlády odborníků. Mezi dalšími požadavky je zastavení penzijní, zdravotnické a školské reformy, jakož i zastavení církevních restitucí, a uzákonění obecného referenda. To jsou sice požadavky radikální, ale nikoliv nedemokratické.

Dalo by se diskutovat i tom, do jaké míry jsou nedemokratické, jak naznačoval například ministr financí Miroslav Kalousek, výroky některých mluvčích výzvy nebo požadavky odmítající zastupitelskou demokracii a žádající její nahrazení demokracií přímou, které zazněly na demonstracích

O demokracii, která by fungovala bez politických stran, se vedou odborné diskuse, a nikdo odborníky nepodezřívá z antidemokratických tendencí. Spíše než antidemokratická je Holešovská výzva populistická. Navíc prohlášení některých jejích představitelů jsou zmatená, jak  upozorňovali mnozí pozorovatelé.

Pravdou ovšem  je, že se na Holešovskou výzvu okamžitě nalepila celá řada skupin, které to s demokracií nikterak dobře nemyslí, takže na demonstracích bylo možné slyšet i požadavky, které spíše než na současnou politickou elitu útočily na demokratický systém jako takový.

 Především jsou ale protesty zorganizované pod záštitou výzvy výrazem fenoménu, který Václav Bělohradský nazývá „tekutý hněv“.

Stále více lidí, a nejen v České republice, pociťuje bezmoc a frustraci, protože demokraticky zvolené politické elity se jeví jako nesvéprávné. Mnoho kroků, které činí vlády západních demokracií je diktováno „trhy“, které nikdo nevolil, a které politici nedokáží krotit. Naopak oni sami i jejich politické strany stále více tlakům trhů a velkých peněz podléhají.

Výsledkem je vysoká míra korupce, jež pak podlamuje důvěru lidí v jakékoliv reformy, které si vyžadují oběti. Zásadní otázkou současnosti je, proč by si měl chtít kdokoliv dobrovolně utahovat opasek v zájmu zdraví veřejných financí, když se z veřejných rozpočtů ztrácí obrovské peníze v černých děrách korupce a manipulace veřejných zakázek.

K tomu se pak přidává pocit frustrace z toho, že u celé řady racionálně se tvářících reforem, jako je třeba ta penzijní u nás, není jasné, zda jsou skutečně dělány pro lidi nebo jsou spíše šity na míru mocným ekonomickým skupinám v pozadí, které si pro svou potřebu de facto privatizují stranickou politikou do vlastních rukou.

Když někteří politici obviňují hnutí, které rozpoutala Holešovská výzva, z nedemokratičnosti, měli by se možná zamyslet nad tím, zda údajně „nedemokratické“ požadavky ulice nejsou jen výrazem rozšířeného mínění, že „nedemokratická“ je dnes svým způsobem i takzvaná demokratická politika.

Chová-li se totiž demokratická politika arogantně a asociálně, přičemž mnohá její rozhodnutí se jeví mnohem více jako služba zákulisním zájmům, než služba veřejnosti, je vcelku pochopitelné, že se ve společnosti začnou mobilizovat síly, které přestávají důvěřovat demokratickému systému jako takovému.

Tuto tendenci posiluje i pocit, že národní politické elity, včetně těch, které fungují v politické kultuře méně pokleslé, než je ta česká, mají věci stále méně pod kontrolou, neboť ekonomika funguje globálně, zatímco politika zůstala ukotvená na národní úrovni. Holešovská výzva je tak v jistém slova smyslu českým pokračováním „rozhořčení“, které se vloni rozlilo do ulic západní Evropy z hnutí madridských Indignados, nebo opanovalo v podobě hnutí Okupujte Wall Street americká města.

I tato hnutí sdružovala frustrované masy lidi, kteří byli mnohem lépe schopni artikulovat, s čím nesouhlasí, než co přesně chtějí. I v jejich případě byl palivem jakýsi „tekutý hněv“ na nespravedlivý systém.

Taková situace je ovšem pro demokracii vždy potenciálně nebezpečná. Je výrazem selhání komunikačního procesu uvnitř zavedených demokratických struktur, takže stále více lidí přestává věřit, budeme-li parafrázovat Masaryka, že se dají věci změnit k lepšímu jakousi drobnou demokratickou prací uvnitř systému, a raději chtějí svrhnout systém jako takový.

Mnozí pozorovatelé české politické scény opakovaně v minulosti varovali, že otřesná úroveň politické kultury, vysoká míra bezobsažné polarizace, jakož i rozčarování ze systémové korupce vytvářejí předpoklady pro nástup antidemokratických, populistických hnutí, jejichž lídři budou slibovat jednoduchá řešení. Politici hlavního proudu tato varování ignorovali, jakkoliv už volby v roce 2010 ukázaly vysokou míru znechucení ze zavedených demokratických stran.

Před tím, než začnou po Miroslavu Kalouskovi i ostatní politici obviňovat  Holešovskou výzvu z útoku na demokracii, měli by se vážně zamyslet nad tím, co dělají právě oni pro to, aby lidé měli pocit, že mohou nešvary a nespravedlnost změnit prací uvnitř existujícího systému.

ČRo 6, 22.3.2012