Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Homosexualismus a klausismus

Homosexualismus a klausismus

Svým neobyčejně pronikavým upřesněním rozdílu mezi homosexualitou a homosexualismem, které, jak celý svět ví, učinil  Václav Klaus před několika dny v projevu na univerzitě v Melbourne, pokračuje český prezident v předešlých myšlenkových výbojích.

 V nich, jak víme, rozlišil mezi „environmentem“ (životním prostředím) a „environmetalismem“ (nebezpečným totalitním hnutím), lidskými právy a humanrightismem (nebezpečnou doktrínou nikým nevolených elit),  nevládními organizacemi a NGOismem (nebezpečnou ideologií občanské společnosti), evropskou unií a evropeismem (úplně nejnebezpečnější ze všech nebezpečných ideologií dneška).

 Jsou i další módní „ismy“, kterých se prezident velmi, ale velmi obává, jenže jejich vyjmenování a analýza by si zasloužily samostatnou publikaci, čehož se historici jednou dozajista ujmou.

 Někteří nepřející duchové odmítají, že o tom, který „ismus“ je nebezpečně módní nebo naopak módně nebezpečný, rozhoduje v naší parlamentní demokracii náš pan prezident.

 Snad i proto malomyslně připomínají, že když Mirek Topolánek na sjezdu ODS v roce 2002 servilně navrhnul, že „odéesovské myšlenkové schéma“ je vlastně totožné s ucelenou ideologií „klausismu“, odcházející předseda strany a z moci komunistů budoucí prezident, ani nehlesl, jakkoliv se takové označení mohlo zdát v té době mnohým „nebezpečně módní“ či prostě jednoduše „pitomé“.

 Zdá se, že někteří neodbytní kritici českého prezidenta si dokonce myslí, že hlavním nebezpečím pro Českou republiku nejsou „ismy“ vyjmenované a do hloubky analyzované panem prezidentem, ale především onen zmíněný „klausismus“., který je "deviantní", což pro tyto nevzdělance evidentně neznamená "hodnotově neutrální". Je zcela šokující, když si někdo dovolí takto relativizovat  zcela zřejmé rozdíly mezi „klausismem“ a například „homosexualismem“.

 Musíme rezolutně odmítnout jakékoliv pokusy označit ucelenou soustavu názorů českého prezidenta, s nimiž nedávno například ohromil celou Austrálii, což sám popsal v intelekttuálně brilantních zápiscích ze svých cest, za nějaký módní „ismus“, který mohl vymyslet jen někdo tak intelektuálně substandardní, jako je dutý a prázdný Topol.

 Kdybychom tak neučinili, mohli bychom se například brzy nadít teorií, že se coby odnože „klausismu“ v okolí prezidenta rodí módně nebezpečná ideologie, kterou lze nazvat „hradismus“ nebo „hájkismus“, a která, jak někteří už naznačují, si nezadá s nebezpečnými ideologiemi minulosti, zejména těmi hnědšího zabarvení. Je prostě třeba trvat na tom, že Hrad je Hrad, a Hájek je Hájek.

 Stejně tak musíme se vší energií hájit názor bývalého personálního šéfa bezpečnostní agentury ABL, nyní ministra školství, že bývalý volební lídr extrémistické Národní strany Ladislav Bátora je ve skutečnosti „svědomitý katolík a národovec“. Neustojíme-li tento souboj se silami Pravdy a Lásky, mohou brzy začít mluvit třeba i o „bátorismu“ coby o nebezpečně  módní obdobě fašismu.

 Pan prezident přitom už celému národu vysvětlil, že pan Bátora je obětí novodobé „hilsneriády“. Je sice pravda, že někteří členové Ústředního výboru Pravdy a Lásky vzápětí pana prezidenta obvinili z nechutného historického příměru a postupného příklonu k fašizujícímu světu českého maloměšťáctví, ale každý, kdo má trochu rozumu v hlavě, ví, že je to jen chorý výplod nebezpečné ideologie „pravdoláskismu“.